Zpěvák Aleš Brichta pluje na třech lodích. Když nestojí na kapitánském můstku metalového křižníku jménem Arakain, vstoupí na sólovou bárku, jejíž kurs nachází přinejmenším stejně početné publikum. Anebo Brichta kutá na muzikálové lední revui Mrazík... Nyní má tento široce rozkročený muzikant v hitparádě autorské číslo zvané Hledač pokladů. Brichta je zručný rodokapsový hitmaker a vypravěč. Styl alba nevyživují rockové, metalové látky, ačkoliv vnější dojem může být právě takový, nýbrž tuny klišé zvláště když Brichta putuje od bigbeatu k uhlazenějšímu zpívání. Obvykle zůstane na půli cesty zamotaný v nedopečených písních a trapnostech, jako je třeba Nostop bar, Díky za každej den nebo Bláznivej kiki. Objevy typu "lidi jsou lidi" nebo "já jsem já" svědčí hlavně o rutině. Zní-li muzika občas přece trochu živěji, pak ve stylově čistších písních Hledač pokladů nebo Nejsme nevinný. Nad průměr alba vybaveného kýčovitým obalem se povznesla píseň Co hledá klaun. Duet Aleše Brichty s Petrem Jandou má to, co deska jinak postrádá: sebeironii a nadhled.
2. prosince 1998
