O kvalitách Briana Bladea vědí své kromě mnoha jiných i takové hvězdy jako Bob Dylan, Joni Mitchell, Norah Jones či Elvis Costello. Jakýsi magnetismus táhne Bladea k jazzovým saxofonistům - či je k němu. Velmi podstatnou měrou se totiž podílel na posledních nahrávkách Joshuy Redmana či Kennyho Garretta a v Praze jsme jej už dvakrát viděli na famózních koncertech Waynea Shortera.
Sólově debutoval v roce 1998 albem Brian Blade Fellowship, které produkoval Daniel Lanois, o dva roky později už v současné sestavě The Fellowship Bandu nahrál "dvojku" s názvem Perceptual.
Ačkoliv je Blade celkem logicky řazen k jazzu, nejen řada jeho vedlejších aktivit, ale také sólová tvorba, jak ji známe z minulých desek a slyšíme i z novinky Season of Changes, tuto škatulku daleko přesahuje směrem k všeobjímajícímu termínu "Hudba". Kromě jazzových postupů tu najdeme i rozměrnou kompozici s nádechem jazzrocku či artrocku (Season of Changes) či skladbu v uvolněném orientálním duchu (Most Precious One).
Ať už se Bladeova kapela (sám bubeník je, mimochodem, autorem šesti z devíti položek alba), momentálně nechává ovlivňovat čímkoli, velmi podstatná, podstatnější než u většiny současného jazzu, je pro ni melodie. Nejen saxofony (Myron Walden - alt, Melvin Butler - tenor), ale i kytara (Kurt Rosenwinkel) a piano, resp. všechny klávesy (Bladeův spoluproducent alba Jon Cowherd) dbají na klenuté melodické party nejen v tématech, ale i v improvizovaných sólech.
Co je podstatné: ačkoliv je album psáno na bubeníka, není prvoplánově "bubenickým albem" (takových výjimek zvláště na jazzové scéně skutečně není mnoho), to znamená, že bubeník zde není pánem od A do Z. Dokonce lze říct, že v některých skladbách je rytmus až kdesi v pozadí a bicí se ozývají pouhým ševelením, jsou jen tušeny v pozadí. Takové vcítění do ducha skupiny samozřejmě od Bladea známe z projektů, kde je sidemanem, ale že odolá pokušení i ve vlastní kapele, před tím je třeba smeknout.
O to víc se Brian Blade projevuje, jak už bylo naznačeno, jako skladatel - v tomto ohledu vládne netušenými fondy. Jeho rukopis je v rozmáchlosti a barevnosti podobný třeba již zmíněnému Kennymu Garrettovi. S celou velkou "partou" ve které se muzikantsky od 90. let pohybuje, pak má Blade společnou vždy pozitivní atmosféru svých nahrávek a vstřícnost vůči posluchači. Nejde tu v žádném případě o žádný laciný "new age" či "smooth jazz", své si na ní najde i velmi náročný posluchač. Ale nepochybně osloví i toho, kdo o jazzu slyšel jen z rychlíku.
Brian Blade & The Fellowship Band: Season of Changes
Verve/Universal, čas 46:30
Hodnocení iDNES.cz: 80%
