Olaf Breuning: Tape Brian | foto: Langhans Galery

Breuningova díla jsou ironická a osobitě praštěná

  • 1
Manželé Zuzana Meisnerová-Wismer a Rolf Wismer, kteří organizačně i majetkově stojí za Langhans Galerií Praha, roky působili ve Švýcarsku. Nyní do české metropole dovezli výběr z díla Olafa Breuninga, jenž se roku 1970 narodil ve švýcarském Schaffhausenu.

Ovšem: výstava se sice koná pod záštitou velvyslance Švýcarska v ČR a za podpory několika švýcarských institucí, nicméně umělec – podle rozhovoru pro Aktuálně.cz – je rád, že z rodiště před deseti lety odešel, nebaví ho zajištěnost a naplánovanost života v blahobytné vlasti.

Bydlí v New Yorku a pracuje, kde zrovna potřebuje. Tvoří díla ironická, po všech stránkách barevná, osobitě "praštěná". Máme-li v sobě zakódovány jakési kulturní stereotypy o kultuře a mentalitě jednotlivých zemí a národů, potom u Breuningových prací bychom bez znalosti umělcova původu sotva uhadovali švýcarskou provenienci.

Breuningova pražská expozice nemá název, respektive jejím titulem je protagonistovo jméno. Vlastně je to tak v pořádku. Svorníkem, scelujícím principem pro fotografie, videa, kresby, instalace i plastiku, z nichž se výstava sestává, je živel jménem Olaf Breuning.

Prostředky sdělení se zde liší, ale diváka nejímá pocit roztříštěnosti: v životní velikosti vyvedená plastika padlého rytíře, divoce proklátá rozmanitými replikami mečů (Jen jeden, 2000), instalovaná v jindy uzavřené skladovací suterénní místnosti galerie, se ve výsledném dojmu netluče s titěrnými kresbami tužkou, výtečnými glosičkami, umístěnými v nejvyšším podlaží členité galerie.

Pro Breuninga je typická nerozmělňující uvolněnost, neboť autor disponuje značnou vyprávěcí energií a záviděníhodnou kreativitou. Jednoduše řečeno: má dobré nápady. Okamžitě patrné je to u barevných a velkoformátových fotografií v přízemí.

Olaf Breuning: Velikonoční zajíčci

Vynikající jsou například Velikonoční zajíčci (2004): Breuning se svým spolupracovníkem Brianem Kerstetterem navštívili Velikonoční ostrovy a před tamní legendární sochy umně rozestavěli vlastnoručně vyrobené konstrukce tak, že na fotce ty sochy vypadají, jako by měly "přidělány" zaječí tlamy a ušiska.

Je to jemná, překvapivá, vtipná a neškodná intervence do památky zprofanované turismem. O podlaží výš jsou rozvěšeny Barevné studie (2009), na první pohled velmi jednoduché, ale působivé snímky: jasnými barvami postříkané plochy, obdobnými odstíny natření a do nápaditých poloh aranžovaní lidé.

Soubor má spontaneitu i řád, s "fórky" se nevytrácí výtvarný cit. Částečně si lze o Barevných studiích udělat představu poté, co se na umělcových stránkách (www.olafbreuning. com) proklikáte až do jeho pracovny a tam si naleznete kapitolku Photos; soubor je tam celý, avšak účinek nevelkých reprodukcí na internetu nemůže mít intenzitu originálů, které stavějí na svítivosti ploch, na energickém povrchu a plodné povrchnosti.

Výstava v Langhans Galerii představuje osobnost svobodnou a tvořivou, prostou mindráků, tvůrce lehkonohého, v mezinárodním kontextu uznávaného. Dobře to na letošní léto v pražské Vodičkově ulici vybrali!

Olaf Breuning
Langhans Galerie, Vodičkova 37, Praha 1, koncepce výstavy O. Breuning, R. Wismer, D. Korecký. Výstava trvá do 27. září 2009.
Hodnocení MF DNES: 70 %