Obsah textů v portugalštině lze uhadovat jen z občasných náznaků (viz třeba všeříkající název hypnotické písně Guantánamo, hudebně jedné z nejsilnějších na albu), i bez jejich znalosti je ale Zii e zie skutečným posluchačským svátkem. A není k tomu ani potřeba být fanouškem ortodoxní samby a bossa novy, kteréžto rytmy ve Velosových písních dominují.
Aranžérsky a produkčně totiž standardní pojetí těchto stylů většina písní překračuje. Přesněji řečeno: přichází s prvky, které rozhodně nejsou v latinských tancích běžné a které promlouvají spíš jazykem amerického rocku.
Velosovi k tomu stačí jen základní obsazení doprovodné kapely (elektrická kytara, baskytara, bicí), která se rekrutuje z mladé generace brazilských rockerů, plus jeho vlastní akustická kytara.
Silný je právě kontrast rockového stylu spoluhráčů a emotivní umírněnost samotného Velosa. Ten hraje na španělku základní sambové a bossanovové doprovody a zpívá velmi klidně, skoro tiše.
Naproti tomu zejména elektrický kytarista (a spolu se zpěvákovým synem Morenem také producent) Pedro Sá přichází v řadě písní s divokými vyvazbenými party, za které by se nemuseli stydět ani Sonic Youth či Dinosaur Jr. – týká se to třeba písní Perdeu, Lobão tem razão či Incompatibilidade de gênios.
Jsou zde samozřejmě i písně tradičnější, třeba vyloženě stylově čistá samba Ingenuidade, ale právě ty dodávají albu větší barvitost a ukotvují je v tradici, ze které sedmašedesátiletý Caetano Veloso v 50. letech hudebně vzešel.
Podobně se ke svým kořenům na posledním albu obrací i severoamerický předobraz "brazilského Boba Dylana". Na rozdíl od něj ale Caetano Veloso neustal v hudebním hledačství a předestírá muzikantskou vizi, jež je stejně tak klasická jako aktuální.
Caetano Veloso: Zii e zie
Vyd. Universal, čas 52:15
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
