Kdyby se někdo populisticky rozhodl vybrat deset nejlepších románů všech dob, Bratři Karamazovi by nepochybně obsadili jedno z předních míst. V podobném pomyslném žebříčku českých dramatizací by se vysoko umístila hra Evalda Schorma připravená na základě Dostojevského klasiky. A bez šancí na stupně vítězů by mezi nejlepšími českými hrami po roce 1989 nebyla ani dejvická inscenace Lukáše Hlavici Bratři Karamazovi, podle které navíc vznikl Lvy ověnčený Zelenkův film.
Takže režisér Martin Čičvák, který se rozhodl hru znovu oživit pro Činoherní klub, měl na co navazovat. A zvláště poté, co zmíněná čtrnáct let v Dejvicích uváděná hra skončila teprve loni na podzim.
Schorm kdysi Dostojevského tisícistránkový opus převrátil, starého otce nechává zemřít ještě před začátkem představení, aby se ten vrátil mezi rozhádané syny jako jejich černé svědomí a neodvratitelná součást každého z nich. Ďábelské zjevení zestárlého zhýralce si v Činoherním klubu vystřihl Juraj Kukura.
Slovenský bard hraje celou dobu ve svém rodném jazyce. Je to jednoduchá pomůcka, která ho ještě více vymezuje vůči čtyřem synům. Kukura je jednoznačně (a zcela cíleně) nejsilnější postavou hry. Čiší z něj hnus, špína, rouhání, je načichlý chlastem i levnými ženami, aniž se stal karikaturou obyčejného zestárlého pijáka.
Má nad všemi navrch, ovládá vzteklého Míťu (Martin Finger), zamlklého Ivana (Honza Hájek), zmateného Aljošu (Michal Čapka) i pokřiveného Smerďakova (Matěj Dadák). Penězi k sobě táhne náruživou Grušenku (Natália Puklušová), staví na nohy vděčnou Lízu (Ivana Uhlířová), i Kateřina (Gabriela Míčová) se k němu obrací jako k poslední naději.
Čičvák hru zasadil kamsi do bezčasí, třeba na začátek 90. let, mezi tyče striptýzových barů, růžové neony a černé zdi, na něž lze tak akorát načrtnout obrys oběšeného kocoura. Kukura přijíždí mezi syny výtahem odněkud z inferna za spršky plastových kelímků, jež pak všem výsměšně křupou pod nohama, Smerďakov si u piana notuje bizarní grungeovou hymnu Black Hole Sun a pitvoří se do kamery, jejíž obraz rovnou promítá do diváků.
Bratři KaramazoviČinoherní klub premiéra 20. února 2015 režie: Martin Čičvák hrají: Juraj Kukura, Martin Finger, Jan Hájek, Michal Čapka / Igor Orozovič, Matěj Dadák, Natália Puklušová, Gabriela Míčová, Ivana Uhlířová |
Dohady bratrů a vztah k otci jsou pro Čičváka těžištěm hry, ale ač zde postavy tří žen hrají jen podružné role, dokážou zaujmout (nejen obnaženými těly). A to i Uhlířová, která většinu hry stráví nevděčně na hrazdě v horním rohu scény. Vedle Kukury samozřejmě nejvíce prostoru dostává Finger, za zmínku stojí i většinu hry upozaděný Hájek.
Bratři Karamazovi možná až příliš dbají na rozháraný efekt, debaty o Bohu, nesmrtelnosti a vině však zvládají tak, že by snad i Dostojevskij uznale pokýval.
