Během rozličných festivalů se španělskému publiku představí také Petr Nikl, brněnský soubor Líšeň, pouliční divadlo Draceana či choreografie Jana Kodeta Lola & Mr. Talk.
Pro pořádající České centrum je to jen začátek: postupně chce ve Španělsku představit další umělecká odvětví. Začalo divadlem a s ním dřevěnou jarmareční Boudou, která je nejen hřištěm pro divadelní čísla, ale také pojízdnou hospodou a především místem setkání.
Večer v Boudě nemá strukturu klasického představení: vyhrává maďarská kapela a diváky popíjející víno co chvíli překvapí nějaká etuda: jednou jsou to loutky, jindy živé slepice, čáp Marabu nebo taneční výstup panenky Barbie.
"Přivézt divadlo je organizačně nejobtížnější, ale na druhé straně právě scénické umění je nejpůsobivější uměleckou formou. Spojili jsme se jak s českými institucemi, jako je Divadelní ústav, tak s místními organizacemi," říká ředitelka madridského Českého centra Adriana Krásová.
Francouzští manželé Igor a Lily tvořící divadlo Dromesco s bratry Formanovými rozbili Boudu poprvé v roce 1997. Konvoj obytných přívěsů, maringotek a náklaďáku, v němž se veze složená Bouda, křižuje od té doby Evropu – několikrát byla Bouda k vidění v Česku, naposledy loni v Uherském Hradišti.
Ve Španělsku se objevila letos poprvé na festivalu Escena Comtemporánea. Pouze při prvním večeru zůstal jeden prázdný stůl – při zbývajících představeních se míst k sezení nedostávalo a na konci Španělé aplaudovali vstoje.
Nadšené recenze uveřejnil také tisk. "Nádhera", hlásal například jeden z titulků. Po sérii vystoupení v Madridu se Bouda a maringotky rozjedou tábořit do Valencie.
