Tím lepším, co je tu k vidění, je putovní projekt Touha toužit, jenž představuje šestici současných skandinávských autorů. Výborné jsou především téměř neviditelné černobílé portréty Gróňanů před temnou vodní hladinou od Evy Merzové nebo poloinscenované snímky homosexuálů od Fina Serck-Hanssena. Musíme si ovšem odmyslet nevyhovující podmínky Umělecké besedy slovenské se špinavými okny, nevymalovanými zdmi a nevhodným světlem.
Mesiac fotografie Bratislava |
Pořádá společnost FOTOFO |
Bibiana, Medzinárodný dom umenia pre deti; Poľský inštitút; Slovenská národná galéria; Umelecká beseda slovenská; České centrum; Galéria mesta Bratislavy; Francúzsky inštitút a další. |
Většina výstav trvá do konce listopadu 2001, některé trvají až do února 2002 příštího roku. Bližší informace o termínech najdete ZDE. |
Bezchybné je oproti tomu Slovensko 2001 od Martina Kollára v Galerii města Bratislavy. Už dlouho jsem neviděl tak vtipný projekt, kde skoro žádná fotografie není zbytečná. Kollár loni sjezdil celou republiku při hledání paradoxních situací všedních dnů. Nespoléhal se jen na očekávané pitoresknosti; jinak by nevznikl například neuvěřitelný snímek polonahého starce pochodujícího s kajakem po silnici. Podobně hojivým balzámem na rozčeřené nervy z většinou bezzubých výstav je i kolekce subjektivních dokumentů Václava Podestáta v Českém centru nebo komediální příběhy Gilberta Garcina ve Francouzském institutu.
Největší akcí celého bratislavského měsíce jsou tři patra Národní galerie napěchovaná přehlídkou Slovenská fotografie 1925-2000. Tento pokus o novou interpretaci dějin slovenské fotografie je podnětný především v odkrývaní neznámých autorů meziválečné éry. Na jeho detailní zhodnocení je ovšem třeba počkat až na konec listopadu, kdy by měla k výstavě vyjít i obsáhlá monografie. Ta snad bude na textové informace bohatší než těch pár skleněných panelů v expozici.
O bratislavském měsíci fotografie se vždy říkalo, že má amatérské moresy, ale že je to pořád lepší, než kdyby nebyl vůbec - tak jak se tomu děje třeba v Praze. To je samozřejmě pravda. Vitalita vůdčího ducha festivalu Václava Macka je obdivuhodná: festival vyběhá po úřadech, dojednává zápůjčky z ciziny, připravuje zásadní výstavy přehlídky - včetně zmíněného Kollára a Slovenské fotografie. Nicméně, kdyby se nyní Praha rozhodla vyhlásit listopad za Měsíc fotografie, je tu tolik výstav, že by na takovém "festivalu" bylo k vidění nepoměrně víc.
Martin Kollár: Oradea, Rumunsko, 2000. |
Tomáš Agat Blonski: Portrét Grazyny, narozená 17. 7. 1999, Przemysl, Polsko. |
Galina Lišháková, Ingrid Patočková: Místo činu, 2000. |
Martin Kollár: Zvolen, Slovensko, 2001. |
Dorota Sadovská: Parazit, 1997. |
Martin Tiso: Úniky, 1999. |
Silvia Saparová: Tělesnosti, 2000. |