Brad Mehldau je v Česku vždy vítaným hostem. Koncertoval zde sólově s klavírem i v duu s bubeníkem Markem Guilianou pod hlavičkou Mehliana, kde hraje na syntezátory. Nejradši jej ale jeho fanoušci nepochybně vidí v akustickém jazzovém triu, v němž je jeho hudba a jeho novátorství nejtypičtější. V této sestavě jej doplňuje kontrabasista Larry Grenadier a bubeník Jeff Ballard.
Brad Mehldau TrioJazzFestBrno Brno, Janáčkovo divadlo, 6. března 2014 |
Zahájení festivalu JazzFestBrno, kterým čtvrteční koncert byl, dodalo už na samý začátek punc velké hudební události. Koncert Brad Mehldau Tria ve zcela zaplněném Janáčkově divadle byl z těch, při kterých dokonce i ten nejšťouravější recenzent sedí zabořen v křesle, ani nedutá, a po chvíli pokusů o analyzování slyšeného se rozhodne nekazit si večer mudrováním a prostě se nechá unášet tou čirou krásou, která přichází z pódia.
Jak bylo řečeno, letošní Mehldauovo vystoupení bylo posluchačsky velmi přístupné. Do značné míry to bylo věcí setlistu, na kterém převládaly jazzové standardy resp. písně z jiného než jazzového ranku, které si trio upravuje ke svému obrazu. Z pokladnice základního jazzového repertoáru zazněly Almost Like Being In Love a No Moon At All, písničky, které měl mimo jiné v repertoáru Nat King Cole, a Where Do You Start, která dala název zatím poslednímu albu Brad Mehldau Tria.
Trio je proslulé především lyrickým a velmi rozvolněným projevem, ve kterém si všichni hráči putují po svých vlastních cestách, které jsou ale ve skutečnosti pevnou konstrukcí celkového výrazu a trio dýchá a hraje jako jeden muž. Právě v těchto standardech, jakkoli upravených, došlo ale i na velmi tradiční pasáže, předvedení jakési "malé jazzové násobilky", swingující rytmus, tzv. "walking bass" i přehledné harmonické hraní.
Nad vším tím ale - a to po celý koncert - kralovaly melodie. A platilo to nejen pro jazzové standardy a tři Mehldauovy vlastní vrstevnaté skladby, ale hlavně dvě úpravy písní, známých z popové oblasti. Totiž beatlovské And I Love Her, jejíž zpomalené a přitom hybné podání v rytmu bossanovy bylo evidentním středobodem koncertu i podle ohlasu posluchačů, a Knives Out, skladby Radiohead z alba Amnesiac, která zakončila základní set před přídavky.
Celé trio koncert odehrálo v naprostém soustředění (ostatně, v sále byl s výjimkou výbuchů nadšení po každém čísle absolutní klid, který nesmělo narušit ani cvaknutí fotoaparátu), což mu ovšem neupíralo ani okamžiky, jimiž probleskla nadsázka a skoro hudební humor, jako v některých sólech bubeníka Jeffa Ballarda. Která musel vzít více než na milost i zarytý odpůrce obvyklých bubenických orgií. Stejně jako celý koncert Brad Mehldau Tria zvedl na konci z křesel bezesporu i desítky těch, kteří podobný jazz slyšeli poprvé v životě.
