RECENZE: Živák Bon Jovi je fajn, ale měl vyjít spíš jako bonus k desce

V záplavě předvánočních událostí zapadl poněkud nestandardní počin kapely Bon Jovi. Američtí rockeři vydali v polovině prosince svůj třetí „živák“. Na tom by nebylo nic mimořádného, kdyby se o měsíc dřív neobjevila jejich řadová deska a záznam koncertu nebyl v podstatě „jen“ její živou verzí.

Kapela Bon Jovi vystoupila po dvaceti letech v Praze. (Eden, 24. června 2013) | foto:  Michal Šula, MAFRA

Studiové album This House Is Not for Sale vyšlo začátkem loňského listopadu a obsahuje kolekci standardních rockových písniček. Bon Jovi si jedou svou bez ohledu na současné hudební trendy. Což neznamená, že by deska byla špatná, jen prostě nepřináší nic zásadně nového. Zároveň jde o poměrně živočišnou nahrávku, jejíž refrény si přímo říkají o stadionové provedení. Také je to první album, kde figuruje PhilX coby stálý člen kapely. Kanadský hudebník s řeckými kořeny nahradil kytaristu Richieho Samboru, jenž v Bon Jovi hrál prakticky od počátku v roce 1983 a skupinu opustil před čtyřmi lety.

This House Is Not for Sale (Live From The London Palladium)

70 %

Autor: Bon Jovi

Jenže Bon Jovi s This House Is Not for Sale nevyrazili na stadionové turné, ale nejprve je živě představili v londýnském Apollu, legendárním sále dříve známém jako Hammersmith Odeon, kde vystupovaly snad všechny hudební hvězdy.

Podle zveřejněných informací se koncert uskutečnil loni v říjnu, tedy ještě před vydáním desky, a v době, kdy mohli fanoušci znát jen jeden nebo dva singly.

Bon Jovi to na živé desce slušně šlape, nahrávka se dobře poslouchá a vlastně tu ani nechybí hity, které jinak každý koncert okoření. Bez videozáznamu těžko soudit, jak nové skladby na publikum fungovaly. Ale zdá se, že se lidé bavili. Po každé písni se ozývá aplaus a někdy jej zvukaři nechali zaznít i přes tiché pasáže, například v baladě Labor of Love. Nebo na začátku koncertu, kdy se Jon Bon Jovi v krátkém skeči představuje jako komik.

Obal desky This House Is Not For Sale (Live From The London Palladium)

Jednotlivé skladby ještě více stojí na zvuku kytar než v mixu, se kterým nakonec vyšla studiová nahrávka. Příkladem je třeba Knockout, na obou cédéčkách třetí v pořadí, v němž především kytarové vyhrávky v mezihrách znějí v záznamu z Apolla daleko svěžeji. A i sólo je tu živočišnější. Z hlediska řemeslného tedy těžko nahrávce něco vytknout.

Takže nakonec zůstává rozum stát hlavně nad vydavatelským rozhodnutím. Obě desky, jak studiové album, tak živák, jež od sebe dělí dva měsíce, se u nás prodávají zhruba za čtyři sta korun. Je tedy otázka, zda fanoušci sáhnou po obou. Živý záznam podle údajů české pobočky federace IFPI do prodejních žebříčků nezasáhl. Jako bonus ke studiové nahrávce by proto možná fungoval lépe a působil elegantněji.

Podívejte se na klip k titulní písni alba This House Is Not For Sale.