Doporučujeme

Divadlo - ilustrační foto

Divadlo - ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Bolestný křik trápené Faidřiny duše

Nehratelné, příliš literární, zanesené množstvím nám již těžko rozeznatelných mytologických odkazů. A v některých výjevech až naturalisticky krvavé a drastické.

Tak se mnoho let soudilo o osmi tragédiích filozofa Lucia Annaea Seneky. České jevištní podoby se tak Senekova Faidra v současném překladu Evy Stehlíkové dočká až dnes večer.

Odvahu pustit se do nelehkého textu mělo Divadlo v Dlouhé v čele s režisérkou Hanou Burešovou a dramaturgem Štěpánem Otčenáškem. V hlavní roli se objeví Helena Dvořáková, nominovaná na Cenu Thálie i Alfréda Radoka za jinou osudovou ženu, Lady Macbeth.

A hvězdy mlčí
"V cizině se Senekova Faidra občas hraje. Jeho doba je té naší v mnohém překvapivě podobná - vyspělá civilizace, hroutící se v jakési vyprázdněnosti nezadržitelně k sebezničení. Za dva tisíce let se změnilo jistě hodně, ale lidské atavismy zůstávají, city, strachy a touhy člověka se nemění. Příběh Faidry, která se osudově zamiluje do nevlastního syna Hippolyta, je starý jako lidstvo samo. Je to příběh osamělé ženy toužící po lásce, a proto je stále živý," říká Hana Burešová.

Přesto režisérka nechtěla inscenaci aktualizovat přenosem do současných kulis: "Můžeme si i bez luxusního neútulného obýváku na scéně či jiných atributů současnosti představit Faidru jako ženu vytíženého podnikatele, strádající ve zlaté kleci nedostatkem lásky."

Hra si podle Burešové vyžádala sama formu přece jen abstraktnější a obřadnější: "Mýtus, verš i chóry, jistá rituálnost - a navíc vášnivost, bolestný křik trápené duše... Co s obývákem. Je tu sám člověk se svými věčnými otázkami pod mlčícími hvězdami, se svou touhou po svobodě i strachem z chaosu a nejistoty, s nostalgií po řádu i svým permanentním vzdorem proti němu."

Senekova dramata se někdy připodobňují k alžbětinským tragédiím hrůzy, které z něho do značné míry vycházejí, nebo se o nich mluví jako o římském baroku. Senekův dramatický jazyk je totiž květnatý, až přebujelý, plný velkolepých obratů. Právě v mytologických odkazech nejvíc škrtalo pero inscenátorů a překladatelky.

"Odstraňovali jsme řadu narážek, aby zbytečně neodváděly pozornost diváků, kteří se na rozdíl od Senekových současníků nevyznají tolik v antické mytologii."

Tragédie krve a hrůzy
Faidra se bude hrát pro devadesát diváků sedících na jevišti. "Je to přece jen určitá exkluzivita," připouští Burešová. Hledání míry stylizace pro vypjatá slova a gesta nebylo snadné. "Seneca je až operně velkolepý, zároveň je to křehká, intimní
hra. To se snažíme spojovat," vysvětluje režisérka.

Velké nároky klade na herce i Senekův jazyk. "Slova musí plynout z úst samozřejmě, přestože v textu narážíme na dost výslovnostních oříšků. Vystavěn je však geniálně. Navíc v něm nacházím nádherné obrazy a popisy stavů lidské duše, jak to umí málokterý autor," říká představitelka Faidry Helena Dvořáková.

Manžela Faidry Thesea ztvární Miroslav Táborský, v rolích Hippolyta se představí Miloslav König a Vojtěch Dyk, v roli Chůvy Emma Černá. Miroslav Hanuš, Michaela Doležalová, Lenka Veliká a Magdalena Zimová ztělesní chór.

Mýtus o Faidře zpracovala řada autorů, od Euripida přes Racina až po Pera Olova Enquista či Sarah Kane. Seneca - a římská tragédie vůbec - u nás však nemají žádnou inscenační tradici.

Podle Burešové to ovšem může být výhoda: "Dělám skoro radši texty, které jsem ještě nikdy neměla možnost vidět, jako nedávno Kleistova Amfitryona či Calderónovo Znamení kříže. Člověk není ani podprahově ovlivňován, inspiruje se textem a svou představivostí. Faidra je zároveň starobylá a velice moderní hra. Už jen jak bez oklik otevře problém. Mezní, neřešitelná, nesnesitelná situace u Seneky logicky ústí v stále gradující sérii katastrof," uvažuje režisérka Faidry.

I drsností zobrazovaného si Seneca nezadá s moderními autory. Například v Medee plasticky líčí, jak jed, jímž je napuštěno otrávené roucho, rve maso od kostí, v dramatu Thyestes se smyslem pro krutý detail popisuje, jak Atreus připravuje hostinu z masa a vnitřností dětí svého bratra.

"Právě Thyesta mi před lety dramaturg Štěpán Otčenášek nabízel, ale to bych inscenovat nemohla. Hrdiny musím vnitřně pochopit, od postav z Thyesta bych měla příliš velký odstup. Problém Faidry je mi bližší," zdůvodňuje Hana Burešová. "Faidra není zlá a mstivá. Ale je osamocená a snaží se naplnit velkou potřebu lásky," dodává Helena Dvořáková.