„Hra začíná v roce 1937 na premiéře filmu Tři vejce do skla,“ řekl Luboš Balák. Burianovu profesně i osobně nejzářivější životní periodu do roku 1937 hra téměř nezaznamenává, Balák se soustředil na dobu po okupaci.
Právě po válce byl Burian hned natřikrát a vykonstruovaně souzen za kolaboraci s fašistickým režimem. Přišel o práci, čest i majetek. Titul inscenace odkazuje k neblahému, ale jedinému rozhlasovému skeči, v němž geniální bavič za války parodoval zahraniční projevy Jana Masaryka.
„Je to pro mne jednou z věcí, v nichž jako by selhával. On jediný měl automobil a dostával od nacistů benzin, čehož si třeba také všímáme. Bolestivě z jeviště zazní písnička Hvězdy nad Baltimore, strašný antisemitský song. Ale my nejsme dobu okupace vůbec schopni soudit. Proto nechceme soudit ani Buriana - ani ho naší inscenací nemůžeme rehabilitovat,“ poznamenal režisér Pitínský. Burian byl veřejně rehabilitovaný až v roce 1994.
V inscenaci se objeví výhradně historické postavy z Burianova okolí. Cyril Drozda dostal kupříkladu roli Burianova přítele z vojny Bedřicha Pokorného, z něhož se posléze vyklubal estébák, který proti Burianovi nejvíce štval. Pokorný se v roce 1968 oběsil. Promluví i ikony meziválečného českého filmu: Lída Baarová, Adina Mandlová či Jaroslav Marvan. „Je to strašný rozpor. Obě herečky říkají něco zcela jiného v pamětech než v dobových dokumentech, které jsme zčásti využili,“ glosuje běh dějin Pitínský. Balák do scénáře kupříkladu zakomponoval obsáhlou výpověď Lídy Baarové před zmanipulovaným soudcem Bouchalem.
„Dáváme za pravdu jeho smíchu, talentu, kouzlu a nesmírnému půvabu. Nad tímto stavíme otazník: co selhání znamenalo v té době a co přináší do dnešních časů,“ říká Pitínský. Inscenace o slavném komikovi nebude jen úsměvná, třeba slavný Burianův skeč Delirium tremens režie zasadila do pankrácké věznice. „Půjde o to, rozehrát smích, kde může existovat oproštěně od situace,“ vysvětluje Pitínský. Ve Hvězdách nad Baltimore však nejde vyloženě o dobovou rekonstrukci rozporuplných osudů Vlasty Buriana. Scénograf Pavel Borák inscenaci metaforicky zasadil na tenisový kurt obehnaný vysokým pletivem, takže sportovní kolbiště se může lehce změnit ve vězeňskou celu.
