Samotný kus, který se zkouší - Brechtův Pan Puntila a jeho služebník Matti -, plyne během představení jako ponorná řeka. Chvílemi se herci drží přesně jeho postav i situací, zejména alkoholických eskapád statkáře Puntily a jeho vztahu k dceři Evě a k řidiči Mattimu. Vzápětí od nich odbočují k problémům své divadelní společnosti včetně vzpoury technického personálu.
Rozvolněná komediální struktura upomíná na principy Polívkových televizních Manéží, ale základní impuls vyšel přímo od Brechta. Na jeho podíl se upozorňuje ovšem nepřímo - zejména skrze jména dvou postav: Puntily přejmenovaného zde na Bertolta, kterého hraje Boleslav Polívka, a řidiče Mattiho - zde Brechta, jehož ztvárnil Martin Trnavský. Od této šarády se odvíjí i další vtípky, které jsou úplně srozumitelné jen divadelním fajnšmekrům. Kupříkladu žertovné žonglování s podobou finských jmen má sice oporu v Brechtově textu, ale většina diváků ho přečte jen coby jazykovou hříčku.
Svobodné překračování hranic od německého klasika k valašskému komikovi je ve Variaci na chlast usnadněno i tím, že je vše od první do poslední scény zahaleno do alkoholického oparu. Z něj se vynořuje rozevlátý Polívkův principál jako zosobnění dvojsečného vztahu k milované i proklínané tekutině: alkohol jako zdroj umělecké inspirace a lidské devastace zároveň.
Další z variací nabízí dvojrole Jiřího Pechy. Hraje prokurátora, propadajícího se až do nepříčetně delirických stavů, a zároveň jeho syna - sucharsky nudného senátora. Ve smršti výstřelků zábavných opileckých figur a figurek má své místo i dvojice Polívkových techniků Barin a Fretti, kteří dovádějí v dětských námořnických oblečcích, zatímco skepticky uměřený Brecht v Trnavského podání se v tak bizarní konkurenci prosazuje jen ztěžka. Objevem je ovšem obsazení trojrole statkářovy dcery, laborantky a děvečky Zuzanou Stivínovou, která střídá podoby lehce mondénní samičky, intelektuální myšky a humpolácké venkovanky ve velkém komediálním stylu.
Ve Variaci na chlast se objevují i pro Polívku typické scénické fórky - například hemžení loutek bílých myší či namalovaná kráva s přidělaným "opravdovým" vemenem. Od smíchu však není daleko ani ke snově poetickým obrazům, jako je zásnubní oslava, při níž účinkující i kulisy mají alkoholizovaně pokřivenou perspektivu. Komediantské vršení a vrstvení vtípků a gagů však vede k tomu, že zejména v druhé půli plyne inscenace rozvláčně - asi jako opilecké filozofování nad ránem.
Variace na chlast rozvíjí tu linii Polívkovy tvorby, jež na klasické klaunské kořeny roubuje zkušenost klauna éry televizní a preferuje zábavnost a diváckou vstřícnost. Přes onu vnější lehkost však nejde jen o nezávazné hrátky na téma démon alkohol. Inscenace totiž dává nahlédnout i do hereckých du ší a pocitů, které zakoušejí ti, kdo žijí na hraně mezi realitou a fikcí.
|
Boleslav Polívka a Dodo Gombár: Variace na chlast (Veřejná generálka) |
|
Režie Dodo Gombár, scéna Marek Hollý, kostýmy Kamila Polívková, |
|
Premiéra 27. ledna. |
|
Divadlo Bolka Polívky Brno a Frída Production |
 Zkouška hry Variace na chlast |
 Zkouška hry Variace na chlast |
 Zkouška hry Variace na chlast |
 Bolek Polívka při zkoušce hry Variace na chlast |
