Irský dramatik Brian Friel nabízí hořko-směšný příběh ženy, která se po více než padesátileté americké emigraci vrací domů do Irska a zjišťuje, že zde není vítaným hostem.
Po neshodách s rodinou končí v laciném domově důchodců ve společnosti ztroskotanců a polobláznů, kteří žijí především iluzemi a opakováním svých notně přikrášlených příběhů.
Vytěsňování nepříjemných vzpomínek se postupně stává ústředním tématem hry, zvláště když se ukáže, že neschopností vyrovnat se s tvrdou realitou trpí i Katty a členové navenek úzkostlivě spořádané měšťácké rodiny jejího bratra.
Jiřina Bohdalová pojímá Katty jako poněkud zestárlou „prima holku“, která má problémy s alkoholem, je prostořeká a občas se chová trochu odvázaněji, než by se v jejím věku slušelo.
O tom, že drsnější slupka skrývá otevřené srdce a životní elán, však není nejmenších pochyb: publiku se zkrátka dostává přesně té neselhávající „člověčiny“, kterou od své oblíbenkyně očekává.
Bohdalové lze nicméně připsat ke cti, že na přijatelnou míru krotí svou „večerníčkovou“ manýru i to, že nezneužívá dominantní role k tomu, aby kolegy drtila sobeckým extemporováním. (Jiná věc však je, že si mátožné figurkaření zbytku souboru o něco takového téměř říká).
Na Vinohradech takřka dojemně pečují o to, aby divákům něco neuniklo nebo nebyli nepříjemně zmateni. Vše je s pečlivou důkladností rozehráno a náležitě dovysvětleno, nic nezůstane v náznaku nebo vskrytu.
Představení to na vtipu a švihu nepřidá, ale diváci, kteří si chtějí především užívat Jiřinu Bohdalovou in persona, budou možná spokojeni: inscenace sice trvá necelé dvě hodiny, snadno však lze nabýt pocitu, že jste si v divadle poseděli přinejmenším dvakrát déle.
 Jiřina Bohdalová jako prostořeká a odvázaná Katty a Andrea Elsnerová jako Tessa. |
