MF DNES se podařilo získat exkluzivní rozhovor se členy vězeňských formací – Zdeňkem Kociánem, členem Mírov Boys, a kapelníkem kapely Amaro Džives (Náš den), který si nepřál uvést své jméno.
Kdo tvoří kapelu?
Kocián: V naší kapele hraje pět odsouzených s průměrnou délkou trestu osm let. Fungujeme teprve několik měsíců, ale už jsme vystoupili jako předkapela na koncertu formace Eric Clapton Revival ve věznici v rámci festivalu Blues Aperitiv. Hrajeme na tradiční rockové hudební nástroje a máme dva romské zpěváky.
A. D.: Kapelu tvoří jen romští muzikanti, každý většinou ovládá více nástrojů a všichni dobře zpívají. Skupina využívá akustické kytary, elektrickou kytaru, baskytaru a bicí. Při zkouškách a vystoupeních hrajeme na zvukovou aparaturu věznice Mírov.
Co vás inspirovalo ke vzniku kapely?
Kocián: Po odchodu původních členů Mírov Boys jsme chtěli pokračovat v této tradici. Hudba nám pomáhá odreagovat se.
A. D.: Inspirovala nás naše romská hudba. Z počátku nám bylo umožněno hrávat na ubytovně. Šlo nám to, tak nám povolili založit romskou kapelu. Nyní zkoušíme dvakrát týdně v kulturní místnosti věznice.
Věnoval se někdo z kapely hudbě i před pobytem ve věznici?
Kocián: Jenom jeden člen – kapelník a kytarista, ale měl sedmnáct let pauzu. Bubeník a další kytarista začali hrát až zde. Romští zpěváci mají hudbu v krvi, ale ve skupině začali zpívat až zde.
A. D.: Nikdo nehrál v kapele, ale rodinnému muzicírování se věnovali všichni a uvítali možnost zdokonalit se tady ve hře na hudební nástroje. V našem snažení nám velmi pomáhá pedagog a muzikant Petr Navrátil.
Který hudební styl nebo kapela je nejbližší?
Kocián: Kapela hraje nejvíce pop, ale je to kompromis. Každý člen má vlastní představy o hudbě, která je „nej“. Hrajeme vše od folku přes romské písničky až po beat a rock. Na koncert v rámci Blues Alive jsme složili vlastní bluesovou věc. Naše vzory jsou třeba Stevie Wonder, Olympic, Kabát, Michael Jackson. Basák a kytarista se shodnou i na country, kterému se věnují intenzivně s panem Navrátilem.
A. D.: Blízká je nám taneční hudba, klademe důraz na rytmus a melodii. Konkrétní vzory nemáme, oblíbili jsme si italské a španělské písničky, které nám jsou blízké i svým jazykem.
Kdo skládá písně pro kapelu, nebo hrajete převzaté skladby?
Kocián: Vesměs hrajeme převzaté věci, ale experimentujeme i s vlastní hudbou. Zatím se ujala jedna, kterou napsal basák. Hudbu jsme dotvořili společně.
A. D.: Inspirujeme se poslechem rádia, odkud si bereme základ, který si zapamatujeme, a na zkoušce píseň dotvoříme podle představ. Texty k písničkám dělá kytarista a zpěvák Koki.
Vydrží vaše kapela poté, co opustíte věznici?
Kocián: Tradice na Mírově určitě pokračovat bude. A co bude venku? To je daleko. Ale pokud by někdo dostal venku šanci, tak hrát bude. S hudbou je to jako s motoristickým sportem. Kdo jednou přičichne k benzinu...
A. D.: Věříme, že na Mírově se bude hrát romská hudba i po našem odchodu. Všichni z kapely jsme z jednoho regionu a máme sen společně venku v muzice pokračovat pod názvem Amaro Džives.
Kapela Walkin’ Blues Band hraje v mírovské věznici v rámci festivalu Blues Alive 2001
