Hlavní hrdinka, židovská herečka na prahu kariéry, září v podání Jany Plodkové pod plavou parukou po boku Jiřího Ornesta v roli jejího kolegy, filmového milovníka rovněž židovského původu. A vycházející hvězdu žárlivě sleduje Marek Daniel alias její manžel, zatím nenápadný zaměstnanec rozhlasu.
S příchodem nacistů se však karta obrátí: milovník utíká, herečka bez práce se skrývá doma, zato hvězda jejího muže stoupá. Aby ženu chránil, mluví z éteru podle diktátu Němců – to však vyvolá manželské odcizení a ani milenka hrdinovi úlevu nepřinese. Ráno od ní spěchá na náhodném cizím kole, aniž tuší, že muže na podobném bicyklu právě hledá gestapo coby jednoho z pachatelů atentátu na Heydricha.
Jak se dělá retro
"Když jsme dokončili Mistry, žertovali jsme, že příští film natočíme o holokaustu – a kupodivu se to nakonec stalo," říká režisér Marek Najbrt, který stejně jako v případě prvotiny o venkovských hokejových fanoušcích psal scénář s Robertem Geislerem a Benjaminem Tučkem. "Máme rádi absurditu a tu jsme našli právě v klíčovém motivu ukradeného kola," vysvětluje.
Cyklistické prvky tvoří navíc výraznou součást bohaté výtvarné stylizace, která filmu vévodí. Tvůrci však tvrdí, že pro ně nebyla směrodatná: "Jako první vznikal příběh, při psaní scénáře ještě forma nehrála roli."
Film z válečné doby si musí dávat pozor na věrnost faktům, proto také značnou část titulků Protektora zaberou jména poradců. "Ale hlavní práci odvedli dva historici. Paradoxně jeden z nich, Američan žijící tady, je odborník na dějiny českého rozhlasu," říká Najbrt. Rozhlas, tenkrát srovnatelný s dnešním vlivem televize, zvolili jako půdu, na níž lze ukázat různé typy kolaborace.
Veškeré dobové náležitosti si musel uhlídat i zmíněný "film ve filmu". Omnoho více záběrů, než použili, však tvůrci ve stylu prvorepublikových salonních komedií nenatočili. "Rádi bychom, ale nebyl čas ani prostor, abychom se tím mohli ukájet," lituje s úsměvem Najbrt.
Snímek za padesát milionů
Herci neměli před očima konkrétní dobové idoly, ostatně režisér si žádnou přímou podobnost nepřál. Plodková se jen dívala na pamětnické filmy, stejně jako Josef Polášek hrající filmového producenta. "Jakmile mě ostříhali, šlo to samo," směje se. Všichni představitelé rozhlasových zaměstnanců také poslouchali dobové nahrávky. Jen Plodková má podle režiséra zvláštní dikci jakoby z jiných časů i "v civilu".
Podle dobových filmů či časopisů a z původních materiálů vznikaly kostýmy, protože na moderních látkách se prý patina nedá napodobit; totéž platí o pečlivé výpravě. Není divu, že předběžný rozpočet činil 60 milionů korun; nakonec se film musel vejít do 50 milionů, neboť německý koproducent těsně před podpisem smlouvy zkrachoval.
Protektor jde do kin 27. září a za ním se valí celá vlna českých novinek na historické téma. Přijme ji divák? "Svým způsobem je to smůla; když film chystáte pět let, nevíte, kam se trefí. A zda to divák unese, to už vůbec nevíme," uznal Najbrt. "Vzniklo to spontánně, nic s tím nenaděláme, ale dilema okupačního Protektora se může řešit i dnes, pouze nemá tak osudové následky."
