Formálně Björk na novince, která měla být podle původních plánů venku v březnu, ale kvůli úniku na internet vychází už v těchto dnech, navazuje na svoje slavné album Homogenic z roku 1997. To znamená, že kompozice na ní mají přece jen písničkovější charakter, otvírák Stonemilker je dokonce (tedy s vědomím, že trvá skoro sedm minut) takřka přímočarý a líbivý na první poslech, což už se na deskách Björk dlouho nestalo.
VulnicuraAutor: Björk |
Napomáhají tomu všudypřítomné smyčce, které Björk používá v neotřelých kombinacích s netradičními rytmy jako svůj hlavní skladatelský nástroj. Spolupráce s venezuelským DJ Arcou, který na rytmech dříve pracoval třeba s FKA Twigs nebo Kanye Westem, ji naopak vrací do jejího svébytného, těžko uchopitelného hudebního světa.
Také tematicky je Björk tentokrát přímočařejší a konkrétnější – svou hudbou neilustruje vznik buněk, ale vyzpívává se z rozchodu s americkým výtvarníkem Matthewem Barneym. „Léčivý“ koncept desky dokonce vtiskla i do jejího názvu, který složila ze slov Vulnus a Cura.
Obal desky Vulnicura
Pořád je to však samozřejmě deska Björk, která svůj mocný hlas s neuvěřitelným rozsahem a výrazem už dávno věnovala do služeb nevyzpytatelnosti. S ubíhající stopáží je čím dál víc zřejmé, že pokud v sobě má Vulnicura dar léčit, vyžaduje k tomu od posluchače maximální soustředění a pozornost. Tak jako ostatní nahrávky Björk totiž i tahle může na první poslech odradit komplikovaností. Rozšmodrchat její atmosférické vrstvy je písničku od písničky složitější.
Závěrečná skladba Quicksand už svým začátkem vyvolává spíš než léčivou úlevu srdeční arytmii a psychotickou nervozitu. Smysl jí – stejně jako dobrý pocit z celé nahrávky – dodává jediný, nenahraditelný faktor, hlas samotné Björk, který za sebou i po letech zanechává fascinaci.
