Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bill Frisell a moudří dědečkové

  15:10aktualizováno  15:10
Kytarista Bill Frisell už zkusil kde co. Tentokrát neexperimentuje. Nechává se nést na sice starých, ale úžasně spolehlivých rytmických křídlech.

Bill Frisell | foto: archiv

Předcházející sloupek Na okraj najdete ZDE

ALBUM TÝDNE
Bill FrisellKytaristu Billa Frisella jsme v létě viděli v Praze na prvním ročníku Bohemia Jazz Festivalu a nyní se nám připomíná novým albem. Nenese žádný název, jen jména členů tria, které jej natočilo: Bill Frisell, Ron Carter, Paul Motian (Nonesuch/Warner Music). Tato jména jsou ostatně mnohem výmluvnější než jakékoli jiné označení.

Frisell si ke spolupráci přizval rytmiku, složenou ze dvou z nejvýznamnějších stále aktivních jazzmanů. Oba hráli téměř "s každým, kdo v jazzu něco znamená" a zároveň jsou jednou provždy spojeni s jednou konkrétní formací, která spoluvytvářela jazzové dějiny. Kontrabasista Ron carter byl členem slavné kapely Milese Davise v šedesátých letech, bubeník Paul Motian zase hrál v nejslavnější sestavě inovativního tria pianisty Billa Evanse.

Repertoárově nové album vcelku navazuje na to, co od Frisella známe z posledních let: kromě původních kompozic všech tří zúčastněných muzikantů zde najdeme dva kousky legendárního pianisty Thelonia Monka a "úkroky stranou" v podobě zinstrumentovaných písní countryového desperáta Hanka Williamse a dvou amerických lidovek. Frisell je svými častými návraty ke kořenům americké hudby dobře znám a bylo by s podivem, kdyby toto album bylo výjimkou.

Zatímco některá alba z poslední doby Frisell instrumentoval až opulentně, zdá se, že v poslední době opět přišel na chuť komornímu zvuku. Ten zní už na minulém živém dvojalbu East/West a stejného druhu je i tady. Samozřejmě, že se nezbavuje svých tradičních poznávacích znamení, zejména některých typů přídavných zařízení ke kytaře (především delay a volume padál), jinak ale sází na čistou komunikaci tří vzájemně dokonale vyladěných jedinců - mistrů svých nástrojů.

Je fascinující poslouchat, s jakou muzikantskou moudrostí se zhostili svých partů oba rytmičtí veteráni: hrají, jako by se nechumelilo, nepředvádějí žádná instrumentální alotria (těch si už ve svém dlouhém životě užili dost), naopak si vyhrávají s detaily - Motian s decentními rytmickými strukturami, Carter s melodickými miniaturami basového partu, na což má copyright odjakživa. A Frisellova hra je podobně filigránská, ač v jeho případě nejde o moudrost věku, nýbrž zatím jen zkušenosti. Byť ani on není žádný mladík.

JEŠTĚ VYŠLO
Ann Hampton CallawayAnn Hampton Callaway je zkušená pop-jazzová zpěvačka, ale také úspěšná autorka, jejíchž několik skladeb nazpívala samotná Barbra Streisand. A protože je Callawayová z Chicaga, nyní došlo k tomu, k čemu jednou asi dojít muselo: ucítila potřebu vypořádat se po svém s největším tamním "vývozním artiklem", s blues. Učinila tak na albu Blues In The Night (Telarc/Classic).

Blues Callawayové však není to klasicky chicagské s elektrickými kytarami a foukacími harmonikami, je jazzové, swingové, je uchopeno spíš jako jazzová forma než samostatný žánr. V repertoáru najdeme jak skladby amerických klasiků (Rodgers-Hart, Arlen-Koehler, Cole Porter, Stephen Sondheim, Johnny Mercer), tak zpěvaččiny vlastní písně, ve kterých kromě jiného osvědčuje i překvapivý, v takovéto muzice ne zcela běžný smysl pro humor (viz píseň The I´m-Too-White-To-Sing-The-Blues Blues). Za zmínku stojí, že v části skladeb Callawayovou doprovází Diva Jazz Orchestra, bigband, složený výhradně ze samých žen. Inu, někdo to rád horké...

REEDICE TÝDNE
Gerry MulliganFenomenální hráč na barytonsaxofon a jedna z ikon tzv. cool jazzu padesátých let Gerry Mulligan zemřel v roce 1996. Před smrtí natočil tři výborná alba pro label Telarc. Výběr z nich pod názvem The Art of Gerry Mulligan: The Final Recordings vydala firma o čtyři roky později. A nyní, s šestiletým odstupem, vychází nová verze v reediční a cenově zvýhodněné řadě Discover Jazz. Báječně melodickou, uvážlivou a tónově dokonalou hru bezesporu nejslavnějšího barytonsaxofonisty všech dob slyšíme ve třech polohách: v latinském kontextu z alba Paraiso (se zpěvačkou Jane Duboc), z kvartetního obsazení na albu Dream A Little Dream a konečně z širší sestavy, v níž je mj. i kytarista John Scofield a která nahrála album Dragonfly.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Primavera Sound 2014: Arcade Fire
RECENZE: Arcade Fire v novince vsadili na retro, závěr trochu nudí

Přízeň, kterou si kanadská kapela Arcade Fire získá svou aktuální deskou u posluchačů, se asi bude lámat podle toho, jak kdo má, nebo nemá rád „osmdesátkový“...  celý článek

Mig 21
Jen na Okoři se mohlo stát, že se Macháček ráno probudil vedle Hapky

Pro koho by bylo sobotní vystoupení Robbieho Williamse v pražských Letňanech příliš masovou akcí, nebo by se chtěl naopak před večerním koncertem hudebně...  celý článek

Marián Varga
Zemřel Marián Varga, varhaník legendární slovenské kapely Collegium Musicum

Hudebník, skladatel a jeden z nejvýraznějších československých hráčů na Hammondovy varhany zemřel ve středu ráno po dlouhé nemoci. Informaci potvrdila Jana...  celý článek

Jsem těhotná a partner mi zahnul. Přesto zůstávám
Jsem těhotná a partner mi zahnul. Přesto zůstávám

Jak se jiné ženy postavily k nevěře a co jim pomohlo.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.