Nestává se u nás, aby debutový projekt byl tak vyzrálý, jasný a hotový jako album Jiřího Bílého nazvané Neptej se. Interpret a autor všech písní působil ve formaci Hokr a Kurtizány z 25. avenue; z ní mimochodem pochází i skladatel Tomáš Vartecký, který se podílel na vzestupu Anny K. Dřívější rockový hřmot ovšem nevylučuje nynější komorní zvuk, sytě strunný a sugestivně naléhavý. Jako by se divočejší energie proměnila, vsákla kamsi hlouběji a protékala ve spodních proudech. Ostatně skrytá místa bývají přitažlivější a totéž platí i pro Bílého písně, ponořené kamsi do tušených zákoutí hudby i textů; podobně jako se pod hladinou skrývají prahy kontinentů.
| Skladby na LP Neptej se |
| 1. Dlouhá noc |
| 2. Pochod na Golgotu |
| 3. Neptej se |
| 4. Kořeny |
| 5. Lucia |
| 6. Uzda |
| 7. Panenka z náměstí |
| 8. Víš |
| 9. Óm |
| 10. Košilka |
| 11. Zaspal jsem |
| 12. Než dokončím větu |
| 13. Kruh |
| Celkový čas: 42:14 |
Dojem z cyklického opakování věčných témat "zub za zub, oko za oko" - jak se praví v textu - je naprosto věrný. Bílý se umí napojit na vážnější, možná biblické nebo osudové věci, aniž jimi písně neúnosně zatěžkal. Obvyklé folkové klišé - tedy mudrování, kázání a poučování prostřednictvím muziky - je mu cizí, třeba i tehdy, když zpívá "jakej Bůh je nahoře, takovej je na zemi". I boží skladba Óm, která hovoří o tom, že se vše rozplyne a "zbyde jen čistej tón", má sympaticky civilní provedení. Přitom vyzařuje vyrovnanou a harmonickou energii.
Milostné písně, třeba Dlouhá noc, Košilka nebo Kruh, získaly stejně prostý tvar, jen tóny jsou možná ještě čistší a znělejší. Každá skladba přináší nějaký přesah: osobní témata přirozeně přecházejí v obecná, nebo naopak. "Prej všechny cesty vedou do Říma, jen sejde na tom, kde kdo ten Řím má," zpívá Bílý v písni Uzda. Je to vybroušená deska, která v sobě nese styl i výpověď. Taková u nás dlouho nevyšla.
Jiří Bílý: Neptej se. CD, 43 minut, vydala firma Sony Music/Bonton.
Harcovník Jiří Bílý ukázal novou tvář
(Rohovor)
Je vám jedenatřicet. Proč jste se dal na sólovou dráhu až teď?
Svou poslední práci bych jako odchod na sólovou dráhu nenazval. Pouze jsem se mohl plně autorsky projevit a měl jsem větší svobodu v rozhodování o konečné podobě písniček než v době, kdy jsem hrál například v Kurtizánách. Termín sólová dráha nemám příliš rád. Vždycky kolem sebe musíte mít lidi, kteří pomáhají vaši myšlenku zhmotnit, uskutečnit ji. A to ať už jde o hudebníky, nebo lidi ve studiu. A co se týče mého věku, myslím si, že každá věc má svůj čas.
Příprava vašeho projektu trvala dva roky. To je dost dlouho.
Když jsem začal s nahráváním, nestála za mnou žádná nahrávací společnost. Veškerá produkce stála a padala se mnou. To znamená, že když jsem měl prostředky na nahrávání, nahrávalo se, a pak jsem zase sháněl peníze. Byla to otázka vůle. Obrovsky jsem se zadlužil - bez jakékoliv jistoty, že mou práci někdo vydá.
Čím to, že vaše nahrávky jsou v kontrastu k předchozí muzice - jsou jemné, klidné, vyrovnané?
Protože jsou autorské. Mohu udělat to, co cítím, což v kapelách šlo jen do určité míry.
Vaše firma vás prezentuje pomalu jako folkaře, možná jako nedotěrný protiklad k Janu Nedvědovi. Opravdu se tak cítíte?
Osobně bych se takto neoznačil a jsem většinou dalek jakýchkoli soudů tohoto typu. Na adresu Jana Nedvěda mohu říci jen tolik, že znám jeho písničky a to, že už některé z nich v podstatě zlidověly, mluví za vše.
Vaše písně jsou plné symbolických obrazů, třeba ve skladbě Pochod na Golgotu, kde zpíváte "lež už nikdo netají a pravdu ať si nechají". Co svého nebo co ze sebe přidáváte k těmto motivům?
Texty jsou pro mě stejně důležité jako hudba. Téměř vždy vznikají souběžně a navzájem se ovlivňují. Ale nerad bych je tady rozebíral, protože by to mohlo být pro posluchače zavádějící. Rád bych, aby si v nich každý našel a představil to své.
Pak je tu skladba Óm. Má něco společného se zenem nebo nějakou východní filozofií?
Přestože žiji ve střední Evropě, kde je obrovská křesťanská tradice, snažím se být a zůstat naprosto otevřený čemukoli. Óm je mír. Je to pozitivní zvuková vibrace, která nás čistí a harmonizuje.
Desku Neptej se jste natočil se svým bratrem-dvojčetem, který vás podpořil ve zpěvu, dále s kytarami, perkusemi a violoncellem. Jaká je její koncertní podoba?
Snažil jsem se o to, aby se koncertní provedení co nejvíc zvukově podobalo nahrávce - a to i včetně vícehlasů. Pouze perkuse jsem pro živá vystoupení nahradil bicí soupravou Tomáše Krčka a jednu akustickou kytaru elektrickou kytarou Reného Rypara. Na baskytaru hraje Jiří Matoušek a na cello Helena Velická. Já zůstávám u elektroakustické kytary a zpěvu.
 Jiří Bílý na fotografii z bukletu CD Neptej se. |
 Portrét Jiřího Bílého z bukletu CD Neptej se. |
 Portrét Jiřího Bílého z bukletu jeho nového CD Neptej se. |
 Portrét Jiřího Bílého z obalu jeho nového CD Neptej se. |
