Mezinárodní jury letos zasedala nezvykle krátce. Hlavním důvodem byl předvýběr soutěžních prací, provedený zvláštní porotou, v níž byli zastoupeni grafici a historici umění. "Z mého pohledu je redukovaná expozice jednoznačně pozitivní.
Na bienále se díky tomu snížil počet nekvalitních vystavených věcí," tvrdil známý grafik Aleš Najbrt, člen poroty bienále.
Předběžný výběr - z tří set dvaceti přihlášených účastníků neprošly před hlavní komisi dvě stovky autorů, k ní se dostalo dvě stě osmdesát prací od sto dvaceti autorů ze šestadvaceti zemí - měl však i svůj háček.
Sice mezinárodní porotě usnadnil práci a zpřehlednil výstavu, ale kde je zaručeno, že nevyřadil i něčím zajímavé práce? Tento pohled zastávala zejména zahraniční část poroty, protože prvotní selekci prováděli výhradně Češi.
"Rád bych viděl všechna přihlášená díla. Jistě mezi nimi bylo zastoupeno celé spektrum generací - lidé začínající v devadesátých letech, ale také lidé začínající možná už ve čtyřicátých letech," komentovala grafická hvězda rakouského původu Stefan Sagmeister skutečnost, že většina vybraných prací působila velice současně.
Na postupu
Na čem se porotci shodli, to bylo výrazné zvýšení kvality českých grafických designérů. Většinou jde o relativně mladé lidi, kteří si v minulé dekádě "založili" svůj styl a postupně jej pilují. Poněvadž našinci tyto tvůrce paradoxně příliš nevnímají, je důležité, že v porotě bienále zasedli právě cizinci, neboť ti mohou tuzemské grafiky lépe nahlédnout v mezinárodním kontextu.
"Například Stefan Sagmeister bojoval za něco, co bylo typicky české. Byli jsme překvapeni, že to může být vnímáno jako zajímavé," podotkl Peter Biľak, slovenský grafik a designér pracující v Nizozemsku.
Zatímco ve světě probíhal vývoj kontinuálně, v Česku došlo v grafickém designu - jako ostatně nejen v něm - ke skokové změně a generačnímu třesku. Mladá generace se výrazně přiblížila aktuálním trendům, ale nějaký čas jí trvalo, než se světu dokázala vyrovnat i kvalitou.
"Český grafický design byl vždy dobrý, ale nyní je zároveň dobrý i současný," potvrdil předseda poroty Ruedi Baur, pracující ve Francii a Švýcarsku.
Tento trend souvisí s odchody tuzemských grafiků do zahraničí "na zkušenou". V evropských zemích pracovali již před vstupem České republiky do Evropské unie, nyní se jim otevřely ještě větší možnosti uplatnění.
Možná už za dva roky, při příštím bienále, poznáme, jak se ona evropská dimenze u nich projeví v praxi.
Z pohledu Ameriky je situace trochu odlišná. "Zatím jediný, kdo je známý v Evropě a současně i ve Spojených státech, je Ladislav Sutnar," konstatoval v USA působící Stefan Sagmeister o již zesnulém designérovi, s nímž se kdysi konzultovala základní myšlenka brněnského bienále, které existuje od roku 1963.
Abychom však nevzbuzovali falešný dojem: nejdůležitější ceny putovaly i tentokrát z Brna do zahraničí, Češi "sklízeli" zejména v kategorii Zvláštní ceny.
Velká cena Bienále Brno 2004 byla přiřčena Japonci Fumiu Tachibanovi za grafické řešení časopisu. Nejvyšší ocenění v kategorii Knihy a výstavní katalogy získal Němec Gert Wunderlich, v kategorii Tvorba písma zvítězila Slovenka Johanna Balušíková, v kategorii Nová média bodoval rakouský tým Lichtwitz.
V sekci Časopisy a noviny porotci ocenění neudělili. (Podrobnější výsledky a další informace lze nalézt na stránkách www.bienale-brno.cz.)
Co s experimenty?
Japonsko mělo na letošním bienále druhé nejpočetnější zastoupení soutěžních prací. Popularita brněnské akce je v zemi vycházejícího slunce nemalá. Zajímavostí Velké ceny je to, že nebyla udělena regulérní zakázce, nýbrž experimentální práci - to není běžné.
"V jury jsme diskutovali, zda může experiment dostat Grand Prix.Experimentální práce se vytvářejí snadněji než zakázky, protože nemusíte dělat kompromisy. Ale v případě Fumia Tachibany jsme se shodli, že jeho experiment je na vysoké úrovni a opravdu originální," hájil stanovisko poroty Sagmeister. Zatímco v minulosti se nejednou s výroky poroty polemizovalo, letos grafici velké námitky nemají.
Internet a samouci
S čím však spokojenost není, to je účast tvůrců z oblasti nových médií. Letošních jedenáct autorů není oslnivé číslo. Tito grafičtí designéři zatím dávají přednost různým on-line soutěžím; jsou jim prezentačně bližší.
Nevýhodou tohoto přístupu je, že komunita žije v odtrženosti od zbylých disciplín grafického designu. Okouzlenost internetem coby novým médiem prostě ještě nepřešla.
Internet je - více než jiné oblasti grafického designu - půdou pro různé selfmademany, kteří nezvládají ani základní grafická pravidla. A kvalitnější tvůrci často zase netuší, že nějaké "off-line" přehlídky existují.
Nová média mají ve srovnání s těmi klasickými jednu neocenitelnou výhodu: absolutní měřitelnost výsledků. Snadno se ukazují slabiny samoúčelných návrhů, a naopak výhody propracovaných řešení. To také může být důvodem nechuti tvůrců přihlašovat své práce do soutěží.
