Bez hokeje a bez lásky koláče sledovanosti nevykynou

Hokejové dresy půjdou do čistírny a ČT 2, která se během šampionátu vyhřívala na svém každoročním ostrůvku diváckého zájmu, se vrátí zpět do chládku - tam, kde pověstné koláče sledovanosti kynou jen ztěžka. Její zásluhy o rozšíření sportovního slovníku však nebudou zapomenuty. Každý intelektuál už si snad konečně zapamatuje, že výraz „přečetl hru“ se netýká milovníka divadla, nýbrž borce, jenž prokoukl soupeřovu taktiku. Také už víme, jak vypadá „velmi protřelý hokejový vědec“ - což je snad nejkouzelnější výraz, jakého se obrazovka v minulém týdnu dopustila.

Ovšem z čeho teď vytloukat televizní kapitál, když jediné dvě spolehlivé akcie měsíce května - tedy hokej a „máj, lásky čas“ - semlel v jednu společnou fašírku Sobotní Kufr na ČT 1? Také konkurenční Tyjátr na Nově zoufale hledal, co se tak ještě neslavilo, až vymyslel den záhad a kouzel; právě tak mohl vyčarovat den východu slunce nebo šťourání se v nose.

Člověk aby mistry zábavy politoval: vždyť v uprášené samotě chudičkých pracoven listují kalendářem, aby objevili originální, pokud možno ještě nepoužitý obal k tisící estrádě. Usilovně loví v paměti, kdy naposled použili milence na Petříně, a nakonec jim stejně jeviště zaplevelí tytéž tváře jako před týdnem, před měsícem, před rokem. Rekordmanem nejnovější sobotní zábavy se stal Jan Nedvěd, který se protloukl pořady obou stanic s týmž nyvým výrazem věčného tuláka na prvním jarním vandru.

Mimořádnou předběžnou reklamu dělala ČT 2 snímku Fester nebo fikce - něco takového prý jsme ještě neviděli. Ona jedinečnost spočívala snad v tom, že Američan žijící v Praze, Robert Ellmann, režíroval portrét jiného Američana, Stevea Preislera přezdívaného strýček Fester, autora kontroverzních knih-receptářů na zneužití chemických látek. Jenže okolnosti zrodu snímku představují spíše drobnou kuriozitu a téma provázené odkazy na reakce amerických senátorů znělo poněkud odlehle. Že by tedy jedinečnost tkvěla ve formě, hlasatelkou označené za dokumentární komiks? Ale kdež, vždyť podobné experimenty, animaci spojenou s hranými a dokumentárními prvky, přinášel bohužel již zrušený magazín studentského filmu Prology. Ten navíc stihl daleko víc krátkých ukázek, tedy i pestřejší typy podívané, kdežto Fester se na téměř hodinové ploše zauzlil do monotónního kruhu. Co působí pět minut nezvykle, je po čtvrthodině únavné a po půlhodině otravné; profil „šílence“ a „šílenost“ jako tvůrčí metoda se navzájem vyruší. Přitom z podtextu výtvarné hříčky čišelo: komu se to snad nelíbí, je nemoderní, nemúzický, nesvětový omezenec nehodný vyspělejších diváckých výsad než mlčky odvádět koncesionářské poplatky.

Pravda však je, že za experiment se nuda alespoň schová líp než za tradiční unylost, jakou předváděl - po stejné zkušenosti z nedávné filmové akce Finále - další zpravodajský cyklus, Festivalové minuty o televizní přehlídce Zlatá Praha. Přinášely ohromující zjištění, třeba že „festival nabyl na vážnosti“ a „východ se tu setkává se západem“. Kdyby pro změnu festival přibyl na váze a setkal se tu sever s jihem, divák ubitý frázemi by si toho snad ani nevšiml.