Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

UKÁZKA: Je bestseller Kostičas jiný než Harry Potter?

aktualizováno 
Dvaadvacetiletá britská spisovatelka Samantha Shannonová vzbudila se svou knihou Kostičas světovou senzaci. Kniha již vyšla v desítkách překladů a v brzké době se jí dostane i filmového zpracování. “Číst mou knihu by mělo být pro čtenáře výzvou,” prohlašuje mladičká autorka celosvětového bestselleru.

Obálka českého vydání románu Kostičas | foto: Host

Kostičas bývá přirovnáván k Harry Potterovi J. K. Rowlingové. Zřejmě i díky tomu, že Samanthina prvotina vyšla u nakladatelství Bloomsburry stejně jako série o mladém čaroději Harrym, jde také o fantasy žánr a je rovněž plánována celá sedmidílná serie. Sama autorka však toto srovnání odmítá: “Rowlingová je moje oblíbená autorka, ale má kniha se od té její velice liší.” A má pravdu.

 Román je dosti temný a plný alegorie a literárních aluzí. To je i důvod, proč se čtenáři vybaví prostředí známe z románů George Orwella. Ani toto srovnání by ale pro Kostičas nebylo docela přesné. (Redaktorka MF DNES Klára Kubíčková o tom psala v článku Mezi Orwellem a Rowlingovou. Bestseller Kostičas napsala studentka)

 Studentka Oxfordu mistrně ovládá hru s jazykem: V knize využívá starý londýnský slang spolu s vlastními novotvary. Z tohoto “retro-futuristického” sci-fi, jak žánr označila sama Shannonová, vám nyní přinášíme ukázku:

Ukázka: Temný Londýn 2060

 Mimo tento svět a lidské plemeno je ještě neviditelný svět, který je královstvím duchů; obklopuje nás kolem dokola, protože je všude (Charlotte Brontëová)

Ráda si představuju, že nás na začátku bylo víc. Nejspíš ne moc. Ale určitě víc, než nás je teď.

E-kniha Kostičas

Kostičas je ke stažení jako e-kniha na Knihy.iDNES.cz za 189 Kč (běžná cena tištěné knihy 224-330 Kč)

Jsme menšina, kterou svět neuznává. Leda ve fantazii, a i to je nežádoucí. Vypadáme jako všichni ostatní. Někdy se dokonce chováme jako všichni ostatní. A v mnoha ohledech se ostatním skutečně podobáme. Najdete nás všude, na každé ulici. Žijeme způsobem, který by se téměř dal považovat za normální, jen byste se nesměli dívat moc pozorně.

Ne každý z nás o sobě ví, co je zač. Někteří z nás zemřou, aniž by se to kdy dozvěděli. Jiní to vědí a nikdy nejsou dopadeni. Ale jsme tady.

Věřte mi.

Sedm let jsem bydlela v části Londýna, které se kdysi říkalo Islington. Chodila jsem do soukromé dívčí školy. Odešla jsem z ní v šestnácti letech, abych si našla práci. To bylo v roce 2056 neboli AS 127, pokud používáte scionský kalendář. Mladí lidé se museli protloukat, jak se dalo, což většinou znamenalo stát za pultem nějakého krámu. Spousta pracovních míst byla v oblasti služeb. Můj otec si myslel, že povedu obyčejný život. Že jsem chytrá, ale bez ambicí, a že se smířím s jakoukoli prací, kterou mi život přihraje.

Jako obvykle se mýlil.

Od šestnácti jsem pracovala v podsvětí Scionského Londýna - SciLo, jak jsme my na ulicích městu říkali. Pohybovala jsem se mezi gangy bezohledných vidoucích, kteří byli kdykoli ochotni jeden druhého podrazit, jen aby sami přežili. Všichni byli součástí syndikátu, jenž opřádal celou citadelu a v jehož čele stál Kmotr. Byli jsme odsunuti na okraj společnosti, takže pokud jsme chtěli přežít, museli jsme se uchýlit ke zločinu. Ostatní nás pak nenáviděli ještě víc. Příběhy, které si o nás povídali, jsme totiž proměnili ve skutečnost.

I já jsem v tom chaosu měla vlastní místečko. Byla jsem kočena- tohle slovo označovalo chráněnku některého z vidopánů.

Slovníček

syndikát- zločinecká organizace jasnovidců působící ve Scionské citadele Londýn. Syndikát je aktivní od počátku šedesátých let dvacátého století. Jeho členové se specializují na páchání vidozločinů za účelem finančního zisku.

Kmotr - hlava syndikátu jasnovidců

vidoucí - jasnovidec

vidopán - vůdce gangu v syndikátu jasnovidců;  odborník na vidozločiny. Obvykle mívá úzkou skupinu pěti až deseti spolupracovníků, ale má pod svým velením všechny jasnovidce v jednom sektoru dané kohorty. 

Ten den pršelo, Byl to můj poslední den v práci a před sebou jsem měla jako odměnu za věrné služby volný víkend.

Při životě mě udržoval podpůrný přístroj. Vypadala jsem jako mrtvá a svým způsobem jsem mrtvá skutečně byla, protože můj duch byl částečně oddělený od těla. Byl to zločin, pro který jsem se mohla ocitnout na šibenici.

Pracovala jsem pro syndikát. Trochu to vysvětlím. Byla jsem svým způsobem hackerka. Ne že bych lidem přímo četla myšlenky. Spíš jsem se na ně vylaďovala jako radar, v souladu s fungováním éteru. Dokázala jsem vnímat záchvěvy snových výjevů i škodlivých duchů. Něco, co existuje mimo mě. Něco, co průměrný vidoucí necítí.

Zakázáno bylo samozřejmě veškeré jasnovidectví, ale takové, kterým se vydělávaly peníze, se považovalo za hrdelní zločin. Měli pro to dokonce speciální název: vidozločiny.

Jasnovidectví za peníze kvetlo hlavně mezi těmi, kdo se nedostali do žádného gangu. Říkali jsme tomu pouličnictví. Scion to považoval za velezradu. Oficiální způsob popravy za tyhle zločiny bylo udušení dusíkem podávaným pod značkou NiteKind. Dodnes si pamatuju novinové titulky: Bezbolestný trest - NEJNOVĚJŠÍ SCIONSKÝ ZÁZRAK.

Ukázka: “Velký bratr” brojí proti jasnovidectví

Riskla jsem letmý pohled do jeho novin. Scion Dnes byly jediné velkoformátové noviny, které vycházely ve větším nákladu na papíře. Papír se nedal tak snadno zneužít. Do tabletů si člověk mohl nahrát jenom pár titulů, které cenzor ještě nezakázal. Z přední stránky na mě zlověstně vykoukly obvyklé zprávy. Dva mladíci oběšeni za velezradu, ve třetím sektoru uzavřen jeden podezřelý obchod. Pak dlouhý článek, který odmítal “nepřirozenou” teorii, že se Británie ocitla v politické izolaci. Autor článku nazýval Scion “říší ve stadiu embrya”. To se říká, co pamatuju. Jestli je Scion pořád ještě embryo, pak se doopravdy nechci dožít toho, až se vyklube z dělohy.

Od nastolení Scionu uplynula dvě století. Tenhle režim byl ustaven v reakci na domnělé ohrožení imperia. Říkali tomu epidemie - epidemie jasnovidectví. Oficiální datum vzniku znělo 1901, kdy Edwardovi VII. přišili pět hrozných vražd. Tvrdili, že Krvavý král otevřel dveře, které už nešlo zavřít - že na svět přivolal epidemii jasnovidectví a že má všude následovníky, kteří se množí, zabíjejí a získávají sílu ze zdroje velkého zla.

Výsledkem byl Scion - republika, která měla za cíl tuhle nemoc vymýtit. Během dalších padesáti let se stala strojem na lapání vidoucích. Každý zásadnější zákon se týkal nepřirozených. Vraždy vždycky páchali nepřirození. Náhodné násilné činy, krádeže, znásilnění, žhářství - to všechno měli na svědomí nepřirození. Během let se v citadele zformoval syndikát vidoucích, vytvořil organizované podsvětí a poskytl útočiště jasnovidcům. Od té doby Scion usiloval o naše vyhlazení ještě úporněji.

Jakmile nainstalují systém RDT, syndikát se rozpadne a Scion bude od této chvíle vševidoucí. Měli jsme dva roky na to, abychom s tím něco udělali, ale s Hektorem v roli Kmotra to moc nadějně nevypadalo. Jeho vláda nepřinášela nic než korupci. 

Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.