Nehledě na střepy z rozbitého půllitru, jenž na pódium mrštil ramenatý týpek poté, co triko jeho přítelkyně potřísnilo několik kapek červeného vína, kterým se Annika s Ginou v rámci show polily.
Koncert Cobra Killer totiž představuje zážitek, na kterém má zhruba stejný podíl hudba jako provokativní komunikace s návštěvníky, dadaistické proslovy a vtipné testování hranice, kam až dívky mohou zajít. Netolerance části pražského publika nespočívala v odmítnutí hudby, nýbrž v nepřijetí teatrálního a kabaretního prvku.
Nelze se domnívat, že by návštěvníci neznali hudbu, desky mají jistě naposlouchané – ale čekají koncert, zážitek, kdy hudba hraje prim. Místo toho se objeví dvě potrhlé exhibicionistické holky se sequencerem a předtočenými zvuky a snaží se vybudit reakce, které nejsou v prostředí hudebního klubu zcela obvyklé.
O týden později sklidili v pražské Arše nekončící aplaus – také berlínští – Stereo Total. Přitom i v jejich představení figurovala ta samá drzost: vylézt na pódium a předvést nikoli instrumentální výkony, ale performanci v mnoha významech. Na rozdíl od Cobra Killer jim to pražské publikum baštilo, protože Stereo Total "hrají" – byť nijak excelentně. Používají živé bicí a živou kytaru.
Pro mnohé berlínské interprety je typické, že se nestydí přijít do koncertního sálu jen s cédéčkem, na němž mají kompletní hudbu, převléknout se do extravagantního kostýmu, spustit animovanou projekci, falešně zpívat a doprovázet se maximálně pomalovanou rumbakoulí.
Tamní publikum je schopné to přijmout, jelikož dráždění přímo vyžaduje coby protipól nudy. České kluby na tuto hru stále ještě neslyší, koncert se bere jako událost hodná úcty na obou stranách pódia. Cobra Killer dokázaly v Rock Café to nejlepší, co mohly – znesvětily ho.
