Nicole Kidmanová přivezla na Berlinale snímek Královna pouště, který nepteří k...

Nicole Kidmanová přivezla na Berlinale snímek Královna pouště, který nepteří k vrcholům festivalu. | foto: Reuters

Sprcha za sprchou. Na letošním Berlinale selhali už dva velikáni

  • 3
Obava, že letošní zahajovací film Berlinale nebude tak chytrý a zábavný jako loni Grandhotel Budapešť, se beze zbytku naplnila.

Nejenže se novináři hromadně trousili ze sálu, kde se na úvod promítal film španělské režisérky Isabel Coixetové Nikdo nechce noc, už po dvaceti minutách, ale již druhý den se ve většině tisku psalo, jak mohl ředitel festivalu Dieter Kosslick vůbec takový kýč vzít, a ještě k tomu do soutěže.

Kidmanová zklamala...

Jenomže hned následující den čekala diváky 65. ročníku Berlinale další studená sprcha. Od filmu Wernera Herzoga se pochopitelně očekávalo, že bude patřit k vrcholným dílům letošního festivalu. Ovšem ukázalo se, že Královna pouště, jakkoliv inspirovaná životem aristokratické Angličanky, která se na začátku dvacátého století proslavila svým zkoumáním kultur a náboženství zemí Blízkého východu a hrála významnou roli v politickém dělení teritoria koloniálními mocnostmi, trpí zcela nepochopitelně ulpíváním na dramaturgických modelech Hollywoodu 50. let.

A obsadit do role Gertrudy Bellové herečku Nicole Kidmanovou, která rozpětí několika desetiletí, jež role předepisuje, zvládá s neměnným výrazem své uměle udržované, strnule působící krásy, to také filmu neprospělo. Marně velký německý režisér opakuje, že jde o nejdůležitější film jeho kariéry, milovníci Fitzcarralda a jiných děl, která ho proslavila, jen nevěřícně kroutí hlavou.

... Ramplingová zazářila

Ještěže před Herzogovým velkofilmem, který musel stát miliony dolarů, běžel film režimem pronásledovaného Jafara Panahiho Taxi – příklad toho, že více než peníze je podmínkou dobrého filmu především dobrý scénář. V případě Taxi si proslulý íránský režisér napsal na tělo postavu taxikáře, do jehož vozu nastupují zákazníci nejrůznějšího typu, a vytěžil tak z jednotlivých setkání s obyvateli Teheránu nejen množství postřehů o realitě, ale hlavně humorné akcenty pohledů na lidskou povahu a na město, které ji ovlivňuje.

Sympatický byl také guatemalský film Vulkán, zachycující život potomků Mayů živořících v primitivních podmínkách v osadě na svahu sopky, kde nedostatek civilizace a nesrozumitelnost místního jazyka zachovává tisícileté tradice spojené s vírou předků.

A rozhodně panuje shoda, že dosud nejpozoruhodnějším filmem soutěže je nenápadná studie manželské krize, jež postihne dvojici žijící v dlouholeté shodě. Britský režisér Andrew Haigh nazval film 45 let a našel výtečné představitele v Tomu Courtenayovi a Charlotte Ramplingové, která své mimořádné herecké umění dokazuje s každou novou postavou.

Hodně zajímavý je však i německý thriller Victoria, originální také po technické stránce: celý byl natočen v berlínských ulicích v jednom záběru.