Benátky rozdávaly ceny

Zlatý lev pro film Mika Leigha Vera Drakeová provázený i cenou pro herečku neudělal asi radost jen Italům, kteří až do sobotního závěru 61. festivalu v Benátkách pevně věřili ve vítězství filmu Gianniho Amelia Klíče od domova.

Mezinárodní porota se nepochybně i tentokrát ocitne v palbě kritiky, protože neocenila ani jeden ze tří domácích příspěvků.

Leigh však zcela jistě nezvítězil proto, že porotě předsedal jeho krajan John Boorman - ostatně barvy Itálie mohli hájit dva z devíti porotců.

Film Vera Drakeová zachycující s mistrovstvím příběh obyčejné ženy, jež se z dobré vůle pomáhat dostala do konfliktu se zákonem, se myšlenkou i formou prostě jeví jako nejzávažnější z původně jedenadvaceti děl soutěže. Jeho jediným vážným konkurentem se mohl stát film dvaadvacátý, zařazený jako "překvapení".

A šlo o překvapení neobyčejně příjemné: světově proslulý korejský tvůrce Kim Ki-duk přivezl zbrusu nový film Golfová hůl, který dokazuje, jak z dobrého nápadu může vzniknout za relativně málo peněz malý klenot.

Příběh mladíka, který se "nabourává" do prázdných bytů, aniž cokoli ukradne či zničí, se obejde takřka bez dialogů a jeho myšlenka, že "lze jen těžko rozpoznat, jestli svět, v němž žijeme, je realita nebo sen", je vyjádřena s poeticky přesvědčivou lehkostí.

Kim Ki-duk z Benátek, které si ještě pamatují rozruch kolem jeho Ostrova v roce 2000, odjel se Stříbrným lvem za režii.

Velká zvláštní cena poroty připadla vcelku podle očekávání dílu Španěla Alejandra Amenábara Moře v nitru, skutečností inspirované obhajobě práva na ukončení vlastního života.

Porota ocenila také Javiera Bardema za mužský herecký výkon, tím obdivuhodnější, že v roli ochrnutého pacienta mohl uplatnit jen mimiku tváře, hlavně očí.

Při rozhodování o Volpiho poháru za ženský výkon se nabízelo diplomaticky ho udělit Nicole Kidmanové za film Jonathana Glazera Znovuzrození, ale nakonec nebylo nic platné, že sem hvězda vážila cestu.

Výkon nehvězdné Imeldy Stauntonové v titulní roli Very Drakeové opravdu nesnesl srovnání - a tak film Mika Leigha i snímek Amenábarův odjíždějí s dvojím oceněním.

Ve festivalových filmech se dalo objevit jisté tíhnutí k iracionálnu: nezdařený film Michela Placida Kdekoliv jsi je inspirován posmrtným životem, americké Znovuzrození reinkarnací.

S podobným motivem pracuje Japonec Šinja Cakomoto ve filmu Vital, zařazeném do "druhé" soutěže nazvané Horizonty, prvky iracionálna najdeme rovněž u Kim Ki-dukova hrdiny, který objeví ve vězení schopnost stát se pro někoho neviditelným.

Jiným společným trendem je zájem o fyzicky i duševně handicapované jedince, ten však na festivalech trvá již delší dobu.

Podle úsudku hostů byly Benátky zahlceny množstvím soutěžních filmů. Dvě soutěže, z nichž jedna je zákonitě "méně důležitá", jsou příliš velkým soustem pro noviny, a to i italské, jež jim vyhrazují denně nejméně dvě strany, a ani diváci nejsou s to strávit denně čtyři či pět soutěžních děl.

Výsledkem je pak často poloprázdný sál: dva dny před koncem festivalu bylo v sále, kam se vejde na dva tisíce diváků, na velmi slušném marockém filmu ze sekce Horizonty nanejvýš padesát lidí.

S TROFEJÍ. Imelda Stauntonová, která mimo jiné ztvárnila chůvu v oscarovém snímku Zamilovaný Shakespeare, v Benátkách získala cenu pro nejlepší herečku za hlavní roli ve filmu Vera Drakeová.