Filmová verze z roku 2013 přidala barvy a kulisy druhé světové války, její druhý díl zasazuje do mírového babího léta roku 1945 výpravu za trosečnicí z havarovaného letadla, ale hlavně za pozdně nalezeným otcem – takřka věrně ve stopách českého rodinného hitu Jak vytrhnout velrybě stoličku.
Za jiných okolností by francouzský tandem z odlehlé vsi, přestože ve filmové „dvojce“ sleduje zápletku až příliš předvídatelnou, kinům kraloval. Dítě, zvíře, divoká příroda, to jsou neselhávající prvky žánru. A když se přidá známý hudební motiv z původního seriálu, divákova nostalgie odpustí i vyšší dávku tklivosti.
Jenže skoro souběžně dorazil silný soupeř, nový přepis Kiplingovy Knihy džunglí, který svou obrazností vyloženě uhrane; ostatně také svůj premiérový víkend u nás drtivě vyhrál s více než 66 tisíci diváky.
Ve prospěch chlapce Mauglího odchovaného v džungli vlčí smečkou mluví, vedle vskutku uhrančivé výtvarné i trikové složky, také humor. Což je položka, kterou Sebastian zrovna moc nepěstuje a Bella ji obstarává vesměs aportováním bot, řetízku a toho, co tak ještě kdo zrovna potřebuje či zahodí.
Na druhé straně Mauglího vrstevník ze savojských Alp se může pyšnit jak velkolepou krajinou, tak mohutným psem, které nevyrobily počítače. A to se pořád ještě počítá, třebaže pohádkově krásné scenerie i autenticky působící exotická zvířata v Knize džunglí berou dech. Když v jedné z napínavých scén chrání Bella svého pána před medvědem, přinejmenším podvědomě účinkuje v sále kina pocit reálnějšího ohrožení.
Navíc si francouzská produkce pomáhá malebnými leteckými záběry a les v plamenech působí opravdověji, pokud jím probíhá skutečný bílý pes očazený, jako by ho protáhli komínem. A do třetice, výtečné hvězdy kolem Mauglího jsou vesměs odkázány jen na hlasový projev exotické fauny, kdežto za Bellu a Sebastiana sbírá herecké body alespoň představitel horala Tchéky Karyo.
Z pohledu dětí však rozdíly beztak smaže dabing, i když filmařsky, marná sláva, stojí jasně o stupínek výše Mauglí. Film Bella a Sebastian: Dobrodružství pokračuje lze charakterizovat jako solidní rodinný příběh ve stylu „nic proti ničemu“ – ale zároveň „nic moc“ vedle Knihy džunglí.