Od té doby si svou pozici dále upevňuje, a to jistě i díky tomu, že se na žádné ze svých dalších nahrávek neopakovala.
Po druhé, elektronicko-akustické desce Blue Wonder Power Milk (1998) následovalo aranžérsky rozmáchlejší album The Magnificent Tree (2000) a „popový muzikál“ Jackie Cane (2002).
Novinka Sit Down And Listen To Hooverphonic, která obsahuje starší písničky v nových úpravách, vybízí už svým názvem (Posaďte se a poslouchejte Hooverphonic) ke klidu. „Rocková muzika je obecně spojena s pohybem, tancem a dováděním, ale některou hudbu je lepší vnímat vsedě, když vás nebolí nohy ani záda a můžete se pořádně soustředit,“ vysvětluje tvůrčí mozek kapely, kytarista Alex Callier. „Naše nová deska je přesně taková.“
Zároveň kytarista přiznává, že album vzniklo neplánovaně a spontánně. „Zrovna jsme skončili turné k pompézní Jackie Cane a říkali jsme si, že bychom se rádi vrátili zpátky k obyčejným písničkám. Zároveň jsme si uvědomovali, že jsme celá léta jezdili po světě a domácí publikum jsme dost zanedbávali.“
Z těchto dvou myšlenek vznikl nápad uspořádat komorní turné po belgických klubech. Od tohoto okamžiku už byl k desce jen krůček. „Při zkouškách jsme viděli, že ty předělané písničky jsou najednou úplně jiné, někdy dokonce lepší než originál, tak jsme je za tři dny cvičně nahráli, za pět dní smíchali a za měsíc bylo album venku.“
Cédéčko podle Calliera vzniklo pouze proto, aby přilákalo lidi na zmíněné turné, a původně mělo vyjít jen v Belgii. Prodávalo se však jako divé, a tak po něm postupně sáhla celá Evropa a nyní vychází i u nás.
Vzhledem k obsahu by se dalo na album pohlížet jako na jakési netradiční „best of“, ale Callier se takovému názoru brání: „Zaprvé tu chybějí některé z našich největších hitů, třeba Mad About You. Zadruhé tuhle desku chápu jako obrázek toho, jak vidíme naše písničky v tomto bodě našeho života, což nemá s obvyklým pojetím největších hitů nic společného.“
Tento koncept se kapele zalíbil natolik, že v budoucnu nevylučuje jeho opakování. „Ovšem nejdřív za pět let,“ dodává Callier.
„Je zajímavé porovnat, jak jsme hráli třeba náš první hit 2Wicky před osmi lety a jak ho hrajeme teď. Písničky se vyvíjejí, protože jde přece o to, aby byly stále zajímavé jak pro nás, tak pro publikum. Když zůstanete u první verze třeba deset let, jak ji můžete hrát pořád se stejnou energií a spontánností? Po určité době přichází rutina a to je jev, kterému se muzikant musí za každou cenu vyhýbat.“
Aby Hooverphonic v Evropě lépe uvedli svou desku, vyjedou hrát živě. Nejprve v létě na festivaly, poté na vlastní podzimní šňůru. „Pokud vím, mluvilo se o tom, že bychom měli vystoupit na nějakém letním pražském festivalu, ale ještě to není potvrzené,“ říká Callier.
„Do Prahy ale přijedeme moc rádi, protože ten minulý koncert byl jedním z nejlepších na celém turné k Jackie Cane. Možná to vypadá, že to říkám jen proto, že tenhle rozhovor vyjde v Česku, ale tak to není. Ten koncert byl opravdu super, skvělé publikum i klub. Jinak bych si přece nepamatoval, že se jmenoval Roxy,“ dodává s úsměvem kytarista.
 Belgické trio Hooverphonic. |
 Belgické trio Hooverphonic. |
 Belgická kapela Hooverphonic bude hlavní hvězdou festivalu Rock for People, který se uskuteční 3.-5.7. 2004 v Českém Brodě. |
 Belgické trio Hooverphonic. |
 Belgické trio Hooverphonic. |
 Belgické trio Hooverphonic. |
 Belgické trio Hooverphonic. |
 Hooverphonic: Jackie Cane. Obal alba. (2002). |
