Beck: Morning Phase (obal)
Beck je podobná osobnost jako třeba David Bowie: nevyzpytatelná, stále hledající. Beck má navíc ještě hravost až hračičkářství a svérázný smysl pro humor. To všechno ovšem na novém albu, přicházejícím po šestileté nahrávací pauze, téměř opustil.
A po překvapení z prvního poslechu, při vnoření se do alba, vlastně tyto kvality Beckově současné hudbě ani nechybějí. Album je vlastně jakýmsi uklidněním, citovým obnažením, ale třeba i pokusem zase jednou udělat "normální písničky".
Morning PhaseBeck vyd. Universal Music, 2014 |
Možná odráží i Beckovy současné posluchačské preference. Sám mluví o kalifornských inspiracích. A skutečně, takovou Turn Away by od minuty mohli převzít třeba Crosby, Stills And Nash.
Beck
Zvukové prostředí jiných písní, třeba Heart Is A Drum, zase připomíná barrettovské psychedelické začátky Pink Floyd, ke kterým Beck tíhne odedávna. A stavba písní, na jednu stranu tradiční, ale vždy s čímsi "podivným", upomíná na písničkáře, stojící mimo hlavní proudy, Nicka Drakea, Tima Buckleyho nebo jeho syna Jeffa.
Všechny tyto inspirace, a jistě i mnohé další, Beck ve svém pověstném "hudebním mixéru" vzájemně propojil a dodal jim svoje současné rozpoložení. Bez lumpačení, naschválů, ale s velkými emocemi.
