Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Batrachomyomachia je poctivá výstava umělce s nepřehlédnutelným rukopisem

  13:52aktualizováno  13:52
V Domě U Kamenného zvonu má Jiří Anderle retrospektivní výstavu prací z let 1959–2009. Je to poctivá práce nepřehlédnutelného umělce. Málokterý český umělec totiž pracuje tak systematicky, sebevědomě, obsáhle, výstražně, přitom s tolika odkazy k literatuře, dějinám umění a jejich velikánům jako on.

Jiří Anderle - Hostina (1987-8) | foto: REPRO: GHMP

Snad jako jediný český výtvarník vystavoval hned dvakrát v centrální expozici Benátského bienále (v letech 1982 a 1984), mnohokrát i v českém pavilonu, dostal několik cen, je zastoupen v bezpočtu sbírek institucionálních i soukromých. K divákovi promlouvají skrze jeho obrazy goyovské i archimboldovské variace, Beatrice z Dantovy Božské komedie, postavy ovlivněné Aboriginy, divadelní masky, bubeníci.

Na jeho pražské retrospektivní výstavě Batrachomyomachia pořádané Galerií hlavního města Prahy jsou k vidění cykly z šedesátých let i dílo z poslední dekády. Stále stejně naléhavé, stejně jinotajné jako krystalicky jasné.

Bubeníkův rytmus života

Jiří Anderle se narodil v roce 1936 v Pavlíkově u Rakovníka, kde dnes sídlí galerie nesoucí jeho jméno. Studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu a na Akademii výtvarných umění v Praze obor malířství a grafika. Mezi léty 1951 a 1961 hrával každý víkend s kapelou jako bubeník na vesnických zábavách a tancovačkách a před očima se mu odehrával svět tanečních fantazií, z něhož čerpá dodnes. "Kdybych mohl vrátit a znovu prožít nějaký čas, byl by to tento, kdy jsem zpoza bubnů sledoval tanec, v němž se zračil životní rytmus," říká Anderle.

Jiří Anderle: Krokodýl (2001)

Po absolutoriu nastoupil do Černého divadla Jiřího Srnce, se souborem se dostal do Austrálie, Afriky i Ameriky. Díky tomu se dostal do galerií po celém světě – zatím jako návštěvník, který poprvé na vlastní oči viděl Ernsta, Kleea, Picassa, v roce 1964 poprvé viděl i Benátské bienále, na němž měl za necelá dvě desetiletí vystavovat.

O tři roky později se účastnil, už jako respektovaný umělec, Mezinárodního bienále grafiky v Lublani, potom ve Spojených státech, na grafickém bienále v Krakově získal cenu, jel do Norimberku, kde byly jeho grafiky prezentovány v rámci výstavy k 500. výročí narození Albrechta Dürera. Zraje grafik, jehož dílo u nás nemá obdoby.

Batrachomyomachia je žabomyší válka, nesmyslný boj, v němž groteskní povahy svádějí bitvu metafor a náznaků. Odkazují k nesmyslnosti válek a sporů a skutečným lítým půtkám se tím vysmívají. V Anderleho obrazech se setkávají až švankmajerovské bytosti, vykloubené, vytržené ze sna, z přízračné fantazie a světa grotesky a paraboly.

Jiří Anderle - Maškarní (1962)

Cení zuby (Maškarní bál, 1962), požírají sami sebe (Žrout, 1978), lakotí (Carpe diem, carpe noctem, 1984), metamorfují (Bubeník, 1999), zhýrale konzumují (Požitkáři, 2008). Ale na retrospektivě najdeme i plátna ovlivněná biblickými výjevy (zejména působivou Variaci na Leonardovo téma Poslední večeře, 1993–1996) a až melancholicky poetické krajiny (Paměť krajiny, 2000).

U Zvonu je možné strávit odpoledne, dvě i tři a stále je co objevovat. Přestože je Anderle ve své tvorbě poměrně jasně "vystopovatelný", je v každém cyklu nový a svůj. Maluje a kreslí "dialog s tím, jak jde život, dialog úsměvu se smutkem, skutečnosti se snem, světla s tmou, věcného realismu s imaginací, stáří s mládím, muže se ženou, smířlivosti s agresí, slabosti se silou, dialog základního motivu s variacemi, řeči s mlčením, klidu s neklidem, dialog toho, co v sobě nosíme, s okolním světem, malého gesta s nekonečnem," jak svoji práci sám výstižně charakterizoval.

Prostor plný pastí

Dům U Kamenného zvonu je honosný prostor, ale kurátorům výstavy i jejím architektům chystá mnoho pastí – počínaje historickými prvky v některých místnostech a konče členitostí prostoru na "pokojíčky", z nichž každý musí mít vlastní dramaturgii, která však nenaruší celkovou koncepci výstavy složené do dvou (nebo i tří, pokud počítáme vstupní halu) pater.

Jiří Anderle: Svatý otec (1999)

Anderleho retrospektiva architekturu budovy využila téměř dokonale ve svůj prospěch – graduje v obou patrech, v tom prvním obrovským plátnem Tanec před modrou oblohou (2006) a sochařskou kompozicí sádrových plastik Lhostejnost (2009), ve druhém patře Otisky celebrit (2008), několikametrovým "plotem" z lešenářských dřevěných podlážek se sádrovými otisky.

Batrachomyomachia. Žabomyší a jiné války
Dům u Kamenného zvonu, Staroměstské náměstí 13, Praha 1. Výstava trvá do 4. října.
Hodnocení MF DNES: 90 %





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Z dokumentu Exit Through the Gift Shop
DJ omylem prozradil Banksyho identitu. Je to vážně člen Massive Attack?

Britský DJ Goldie si pustil pusu na špacír a v rozhovoru pro podcast Distraction Pieces se podřekl, že tajemným autorem graffiti Banksym je ve skutečnosti...  celý článek

Na Malostranském náměstí je nový Prastánek umělce Skály.
VIDEO: Skála vztyčil svůj Prastánek, poslouží k občerstvení duše i těla

Od čtvrtečního večera má pražské Malostranské náměstí novou dominantu. Na místě bývalého parkoviště stojí více než šest metrů vysoký Prastánek z dílny...  celý článek

Umělec Patrik Proško
Stále se honíme za tím, abychom zanechali trvalou stopu. To je egoismus

Kdo je člověk, který zcela vědomě tvoří tak, aby jeho dílo co nejdříve zmizelo? Co ho k tomu vede a jak přemýšlí? Vyjádření vizuálního umělce Patrika Proška...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.