Jeho projekt Dial-A-Poem (Vytoč si báseň) dostal básně do světa telekomunikací. "Když jsem jednou vzal sluchátko, napadlo mě, že by z něj nemusely vycházet jen drby, ale také verše. Měli jsme k dispozici dvanáct telefonních linek, které jsme připojili k záznamníkům. Lidé k nám volali a ze sluchátka se jim vždycky ozvala nějaká báseň, třeba od Williama Burroughse, Allena Gingsberga či Patti Smithové," prozrazuje Giorno.
"Když se o tom dozvěděl list New York Times, novináři o našem projektu napsali velký článek. Poté nám začaly volat pro báseň miliony lidí. Rozjeli jsme velký byznys, rozšířili naše služby o zpravodajské informace a trochu se komercionalizovali. Nakonec jsme měli devět set čísel a skončili u sexu po telefonu," dodává básník a performer, o kterém natočila slavná ikona americké popkultury Andy Warhol snímek Spánek.
Giornova úloha ve filmu byla docela snadná. "Andy mě prostě šest hodin v kuse točil, jak spím. Hodně jsem spal. Vlastně pokaždé, když mi Andy volal. Jednou jsme spolu odjeli někam na venkov a hodně jsme se opili. Ráno jsem se probudil s šílenou kocovinou a Andy na mě zíral. Říkám mu: Co děláš ? A on odpověděl: Dívám se na tebe, jak spíš. Tak nějak se v jeho hlavě zrodil nápad na film Spánek."
John Giorno vydal za svůj život víc než dvacet alb s mluvenou poezií, deset knih a několik videofilmů. Básníkovi není cizí žádné z témat. V básni Rakovina v mé levé kouli popisuje svůj boj s rakovinou varlat.
