Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Basiková: Teď jsem silnější a tvrdší

  11:40aktualizováno  11:40
Rockerka, hvězda pop-music i muzikálová zpěvačka Bára Basiková chystá erotickou hudební show a touží ještě po jednom dítěti. V osmdesátých letech bývala podivuhodným zjevením. Rockerka, která zpívala pochmurné texty plné pochybností a deprese. Idol těch, jimž vadily diskotékové hity většiny tehdejších zpěvaček. Dneska je z ní muzikálová hvězda, manželka úspěšného architekta, elegantní nalíčená dáma v dlouhém kabátě. Přesto označuje svět, ve kterém se dnes pohybuje, za drsnější než bývala doba v rockových klubech.

Když jste před osmi lety začínali hrát muzikál Jesus Christ Superstar, režisér Petr Novotný s trochou nadsázky přirovnal muzikálové prostředí k obchodu se zbraněmi. Je prý podobně výnosné a panují v něm stejně tvrdé vztahy. Cítíte se tvrdou ženou, když jste teď v této oblasti tak úspěšná?
Tvrdá nejsem. Ale je fakt, že jsem přitvrdila. Tohle muzikálové prostředí vás k tomu zkrátka donutí. Chovat se naivně, bezelstně a upřímně se totiž nevyplácí. Lhala bych, kdybych říkala, že mě muzikály neovlivnily.

To zní dost nekompromisně...
Já tím nemyslím, že mě toto prostředí ovlivnilo nějak negativně. Naopak. Ztráta naivity je dobrá. Posílí.

Jak se to u vás projevilo?
Problémy, kterými bych se dříve trápila, přeskakuju a jdu dál.

Mám tomu rozumět, že vás o zbytky naivity připravilo účinkování v muzikálu Johanka z Arku? Tehdy jste prohlásila, že vás Divadlo Ta Fantastika postavilo do podřadnější pozice než Lucii Bílou, která měla privilegium zpívat písničky z muzikálů v televizi a v rádiu, mohla si s nimi vydat desku...
Ono to tehdy vyznělo, jako že si stěžuju, ale nebylo to tak. Spíše jsem popsala, jaké tam byly zákonitosti, jaké v této branži panují vztahy. Johanka mi hodně dala, ne vzala. Ty nedobré zkušenosti nic nemění na tom, že to byla jedna z nejkrásnějších rolí.

BÁRA BASIKOVÁ

Narodila se 17. 2. 1963 v Praze. Vystudovala střední ekonomickou školu. V osmdesátých letech se proslavila zpíváním s rockovými skupinami Precedens a Stromboli. Napsala úspěšnou knížku Rozhovory s útěkem. Od roku 1994 začala zpívat v muzikálech. První roli měla v muzikálu Jesus Christ Superstar, v němž představovala Máří Magdalenu. Později vystupovala v hlavní roli muzikálu Rusalka, který se však na scéně dlouho neudržel. S Lucií Bílou se střídala v hlavní roli Johanky z Arku a nyní představuje Kleopatru ve stejnojmenném muzikálu v pražském divadle Broadway. Celkem nazpívala čtyřicet desek různých žánrů. Poprvé se vdala v roce 1990, o dva roky později se jí narodila dvojčata ­ Anna a Marie. V roce 1998 se vdala podruhé, za architekta Jaromíra Pizingera, se kterým nyní spolupracuje při muzikálových projektech.

 V muzikálu Kleopatra jste už byla poučená, a proto jste se stala jeho hlavní hvězdou?
Dostala jsem nabídku jako první. Ale věděla jsem, že hlavní hvězdou být nechci a ani nemůžu. Chtít být hlavní hvězdou muzikálu může jenom šílenec.

Proč?
Při produkci devět představení týdně, to ani není možné. Chci dělat kromě muzikálu další projekty, a hlavně dál žít svůj soukromý život. Prostě nebýt štvanec. Proto jsem stejně jako produkce zastávala názor, že mají být obsazeny tři rovnocenné partnerky, známá jména. Ve srovnání s Johankou z Arku máme v Kleopatře všechny tři zpěvačky mnohem férovější podmínky.

V čem konkrétně?
Každá z nás zpívá na albu z muzikálu. Losovaly jsme, která bude zpívat první, druhou a třetí premiéru. To mi přišlo nejvíce fér.

Proč se diváci nemohou dozvědět, která zpěvačka je v hlavní roli ten večer, na který si kupují lístky? Proč si nemohou vybrat, koho chtějí vidět?
Je to zkušenost z předešlých projektů. Produkce samozřejmě předem ví, kdo který den zpívá, ale u pokladen to lidem zásadně nikdo neříká. Někdo si tak třeba koupí lístek na Csákovou, kterou zrovna vidět nechtěl, ale dává mu to možnost, aby si koupil lístek znovu a porovnal to pojetí. Je to jedna z ukázek, že muzikál je byznys. Ale důležité je, že když je obsazení alternací rovnocenné, je jištěné kvalitou. Divák není podveden. V případě Kleopatry to platí.

Na jak dlouho dopředu máte naplánované své muzikálové večery?
Na pět měsíců. Zpívám tak třikrát do týdne. Rozdělujeme se podle dalších aktivit, každá má ještě koncerty, kapely. Holky z Kleopatry mi umožňují mít volné víkendy, protože se je snažím trávit s dětmi. Ale není to pravidlo. Je to prostě dohoda.

Máte doma pro dcerky paní na hlídání?
Máme chůvy nepřetržitě už šest let. Vždycky po dvou letech se střídají. Ne proto, že by byly špatné, ale tak nějak nazraje čas.

C h c i   j e š t ě   j e d n o   d í t ě

Hodně úspěšných žen ve věku kolem čtyřicítky prohlašuje, že touží po dalším dítěti. Vy takové pocity nemáte?
Mám. Opravdu bych ještě jednou chtěla být matkou. V mém případě je to o tom, že bych chtěla mít dítě s mým druhým manželem Jaromírem. Je to člověk, který mě okouzlil, změnil můj život. Takže je to přirozené. Vedeme o tom diskuse a vím, že pokud to nebude v rozmezí roku nebo dvou let, nebude to už nikdy. Ale nechci být neskromná. Mám dvě dcery, které mají k Jaromírovi fantastický vztah. Kdyby neměly, nemohla bych s ním žít. Takže shrnuto: když další dítě nebude, svět se pro mě nezboří.

On-line rozhovor s Bárou Basikovou čtěte ZDE.

Říká se, že vás váš druhý manžel, Jaromír Pizinger, hodně ovlivňuje...
Přišel v době, kdy mi bylo čtyřiatřicet a byla to jedna z mých špatných životních etap. Fakt jsem nevěděla, co bude dál, ani v osobním životě, ani v profesi. On mě najednou upozornil na některé věci, které dělám špatně, kde dělám chyby. Převyprávěl mi můj život svýma očima. Má odhad na lidi, na situace, obrovskou intuici. Takže když ho poslechnu, pak si řeknu: přesně tohle předpokládal, zase se trefil!

A to vás tím neštve?
Jasně, bylo nepříjemné, když mi říkal, jaké dělám chyby. Je velice tvrdý a nekompromisní ve svých postojích. Ale shodou všech těchto náhod jsme spolu šťastní. Řeknu vám ale, že někdy je to horší než být nešťastný.

Jak to myslíte?
Mám pocit, že to lidem vadí. Připadá jim, že když partneři mluví o svém štěstí, je to v pohodě jenom na povrchu. Říkají si, co je za tím? Nesplňujeme totiž ty modely opuštěných a hroutících se zpěvaček, zahýbajících mužů a nevím čeho všeho. Už jsem od pár lidí slyšela, že se na nás novináři snaží něco vyšťourat. Dávný průšvih, manželskou odbočku...

Tak alespoň řekněte, kvůli čemu se spolehlivě pohádáte?
My se vlastně nikdy nehádáme.

To vám nevěřím...
Na začátku to bývalo tak, že Jaromír křičel a já jsem brečela. Pak jsem dlouho, předlouho mlčela a o jeho názorech přemýšlela. Bývala to kritika na moje profesní kroky, ale třeba i kvůli výchově dětí. No, měl pravdu. Hodně jsem přidala, abych s ním mohla běžet ten závod. On, což jsem tedy ani nečekala, kupodivu hodně polevil ze svých tvrdých názorů. Zklidnil se a je tolerantnější. Když teď řešíme problém nebo střet názorů, je to opravdu diskuse. Třeba pětihodinová do rána, ale klidně se bavíme.

B a v í   m ě   s t ř í d a t   ž á n r y

Ze všech českých zpěvaček máte nejrozmanitější repertoár. Začínala jste v rockové kapele, vyzkoušela židovské písně, chorály, muzikály... Neznamená to, že se vlastně ráda necháváte ovlivňovat, že nevíte, jak dál?
Tak to není. Od svých devatenácti let mám jasno v tom, co dělat nechci. Co jsem naopak dělat mohla, to bylo pole neorané, obrovské množství možností. Vyzkoušela jsem nejrůznější styly a žánry. Je to výhoda i handicap.

Můžete to upřesnit?
Setkala jsem se s osobnostmi rockové i vážné hudby, měla možnost natočit mnoho různorodých desek. Někdo říká, že jsem se mu nejvíce líbila ve Stromboli, jiný, že v muzikálech, další tvrdí, že nejlépe mi seděly chorály.

Neškodí vám to u publika?
Teď připravuji koncert a říkám si: na co lidi vlastně přijdou? Co ode mě chtějí slyšet? Nejsem Helena Vondráčková, která si drží stále stejný repertoár, na který můžou přijít děti i jejich dědečci a vědí, co od ní mohou čekat. Velmi si jí vážím, že si udržuje takovou profesionalitu, ale mě baví moc různých věcí. Jeden večer zpívám Johanku, druhý večer s obrovským symfonickým orchestrem v Rudolfinu, třetí večer s Petrem Maláskem v malém klubu. Takhle mě to baví a nestydím se za to.

E r o t i k y   s e   n e b o j í m

Teď se ovšem chystáte vyzkoušet erotický muzikál...
Manžel vymyslel a produkuje muzikál Devět a půl týdne. Chystám se na hlavní roli. Téma je hodně kontroverzní a převést ho na divadlo je samo o sobě náročná záležitost...

Diváky má přilákat očekávání, že se tam budete svlékat?
Předpokládám, že na to budou slyšet. Ale samozřejmě jsme se k tomuto tématu snažili přistoupit s citem a kultivovaně. Erotika bude skrytá a zároveň šokující. Problém je, že muzikál má být v divadle Millenium, které je kvůli povodním zdevastované. Nás totiž povodně postihly hned dvakrát. V divadle i doma v Karlíně, ze kterého jsme se museli na čas vystěhovat. Sice jsme se už mohli vrátit domů, ale dodnes nám v bytě nefunguje telefon, fax ani mail. Takže to je docela těžké období.

Museli jste tedy přípravy muzikálu odložit?
Premiéra měla být původně v březnu, ale vzhledem k rekonstrukcím ji stihneme nejdříve na podzim. Ale naštěstí je to takové nadčasové téma, myslím, že ten odklad výsledku neuškodí. Nakonec to možná bude lepší, protože budeme mít více času na přemýšlení.

Neodradil vás neúspěch muzikálu Rusalka? Pokud vím, přišli jste tehdy s manželem o dost peněz...
Tehdy to nedopadlo dobře. Měli jsme špatně spočítané vstupní náklady, špatnou kalkulaci, nekvalitní propagaci. Půjčili jsme produkci peníze a ta nevydělala na to, aby nám je mohla vrátit.

O kolik šlo?
O milion. Když nedostanete zaplaceno za práci, jako třeba manžel za architektonický návrh a stavbu divadla, je to něco jiného. Když si peníze půjčíte a musíte je splácet, je to mnohem těžší. Ale zase to byla zkušenost. Teď jsme poučenější.

Prošla jste v životě mnoha krizemi i obdobím úspěchů. Řekněte, věříte v to, že má člověk předem dáno, co ho v životě potká?
Člověk si vždycky může sám zařídit svůj život. Nevěřím náhodám. Samozřejmě, může přijít nemoc a jiné okolnosti, které těžko ovlivníte. Ale přesto záleží na tom, jak si s krizovou situací poradíte. Vadí mi takové ty řeči typu: já mám v životě smůlu na partnery, na práci a nevím co všechno. Nedaří se mi, protože jsem nedonošený, protože jsem se narodil v neděli. Jak já to nesnáším! Každý má přece v sobě potenciál a je jen na něm, jestli má sílu ho rozvinout.

Bára Basiková na tiskové konferenci k muzikálu Kleopatra.

Bára Basiková při on-line rozhovoru.

Bára Basiková při on-line rozhovoru.

Bára Basiková při on-line rozhovoru.

Bára Basiková při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES.

Bára Basiková při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES.

Bára Basiková při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Primavera Sound 2014: Arcade Fire
RECENZE: Arcade Fire v novince vsadili na retro, závěr trochu nudí

Přízeň, kterou si kanadská kapela Arcade Fire získá svou aktuální deskou u posluchačů, se asi bude lámat podle toho, jak kdo má, nebo nemá rád „osmdesátkový“...  celý článek

Marián Varga
Zemřel Marián Varga, varhaník legendární slovenské kapely Collegium Musicum

Hudebník, skladatel a jeden z nejvýraznějších československých hráčů na Hammondovy varhany zemřel ve středu ráno po dlouhé nemoci. Informaci potvrdila Jana...  celý článek

Robbie Williams (14. listopadu 2013)
Robbie Williams svou show v Praze odzpívá klidně i vsedě

Britský zpěvák Robbie Williams dorazí přesně za týden na pražské Letiště Letňany. Představí tu písně z aktuální desky The Heavy Entertainment Show, ale hlavně...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.