„Je to pravda, nebeské odbory tak rozhodly,“ potvrdil s úsměvem Bartoška. „Ale ještě jsem nečetl scénář, takže podrobnosti nevím.“
Ani výsledek Teorie tygra nezná: „Já jsem v tom hrnci byl, takže do něj zvenku nevidím.“ Letní natáčení, které absolvoval krátce po své léčbě a po karlovarském festivalu, shrnul slovy: „Myslel jsem, že se tělo zregeneruje rychleji. Navíc uhodila vedra a já točil od rána do večera, dokonce mě nutili šlapat na kole do kopce. To je nevýhoda hlavních rolí – ale zase třeba budu slavný,“ žertuje. Nicméně režisér Teorie tygra Radek Bajgar tvrdí, že pro Bartošku byl nejtěžší úvod, kdy se jeho hrdina projevuje jako zlomený člověk: „Protože ten pocit nezná, on je typický vítěz.“
Shodou okolností patří oba snímky s Bartoškou do čtveřice novinek, které koprodukčně podpoří firma RWE. Zbylé dva, experimentální Polednice a historická balada Křižáček, mají podle mluvčího firmy Martina Chalupského spíše festivalové ambice. Kdežto Anděl je sázka na jistotu a Tygr vzácný typ filmu, který pobaví i pohladí,“ věří koproducenti. Navíc jdou příští rok do kin dva filmy, jejichž scénáře ocenila Filmová nadace RWE, ČT a Barrandova, drama Petra Václava Nikdy nejsme sami a komedie Tomáše Vorla Instalatér z Tuchlovic.
Ze sálu do sálu
Otázkou je, zda novinky s Bartoškou mohou přinést zlom, který by divákům navrátil důvěru v český film. Letošní výsledky návštěvnosti ukazují, že i dlouho věrné publikum už láme nad domácí tvorbou hůl. „Podzim byl opravdu smutný, nahrnulo se tam až moc premiér,“ soudí producentka Filmového centra Helena Uldrichová. Za celý rok šlo do kin přes čtyřicet českých děl.
Bajgar soudí, že za stejné peníze vidí lidé radši zaručený zahraniční hit, a nabízí recept: „Místo lístku prodávat v multikině abonentku, kdy za jeden večer může člověk vyzkoušet víc titulů ve více sálech.“
