Ačkoli Michal Dolana z agentury GCI jménem vedení Barrandova tvrdí, že jde pouze o pronájem, nikoli o prodej, noví majitelé opakují, že rejstřík koupili, s tím, že návaznost značky zachovají. "Koupili jsme ho za celkem rozumnou cenu. Nevěděli, co s ním, a ostatní firmy měly zájem převážně jen o jeho část," vysvětluje Petr Molt, který se svým společníkem Radkem Hruškou kompletní rejstřík odkoupil a pod značkou Casting - Barrandov, s.r.o., ho v kanceláři na filmovém kopci dál provozuje.
Znamená to znovu zpracovat na pět tisíc nabídkových portrétů herců a zhruba stejný počet komparzistů vlastně od nuly - pro počítač. Každého si pozvou do ateliéru na aktuální fototest, natočí s ním na video ukázku hlasovou i pohybovou, doplní je fotografiemi z rolí a přidají podrobné písemné údaje - počínaje jazykovými schopnostmi přes ochotu účinkovat v reklamě domácí či zahraniční a konče třeba vlastnictvím zvířat.
"Když pak přijde zákazník z produkce filmu či reklamy a hledá řekněme ženu se psem boxerem, zadáme počítači požadavky a z databáze vyjede šest takových adeptek," předvádí Molt. Podrobné údaje však hosté vidět nesmějí, agentura dbá na ochranu osobních dat a každý z umělců podepisuje příslušné prohlášení.
Castingových agentur je dnes víc, filmaři často využívají firmu Ivana Vorlíčka a Soni Ticháčkové, společnost Cine Jessy nebo internetový Showbiz, nicméně barrandovská značka má stále zvuk pro zákazníky včetně světových i pro herce samé. Ti navíc mohou být souběžně zaregistrováni, zpravidla za poplatek, hned u několika konkurenčních agentur. V tuzemsku - na rozdíl od Hollywoodu - zatím existuje jen hrstka hvězd zastupovaných vlastním agentem, který pracuje výhradně pro ně. Takže herci výzvu "staronového" barrandovského rejstříku vesměs přijímají.
"Už tu byli Jana Hlaváčová, Jaroslava Obermaierová, Tomáš Hanák, Vladimír Čech, objednala se Helena Růžičková," jmenuje Molt namátkou. Zatím stačili "překlopit" do počítače asi třetinu jmen, souběžně ovšem nabírají nové tváře ze škol a herce z mimopražských divadel.
Práce s kartičkami, na něž pečlivé dámy z dávného barrandovského rejstříku vyklepávaly strojem sebemenší detaily, se leckdy podobá detektivce. Zvláště u komparzistů - slečna, která podle tehdejších údajů bydlela na vysokoškolské koleji, je dávno provdanou matkou dvou dětí žijící na druhém konci republiky a žasne, když ji agentura vypátrá.
Zvláštní kapitolu tvoří složky již zemřelých herců včetně legend typu Ladislava Peška, leckdy i s posledním údajem, kde jsou pochováni. "Jsou to relikvie, ale nikoho nezajímají. Nabízeli jsme je Národnímu filmovému archivu, jenže marně, řekli nám, že by stáli nanejvýš o fotografie," líčí Molt. Ve sběru však tyhle dojemné doklady neskončí. "Mám slabost pro retro, nevyhodíme je. Schováme si je - jen tak, na památku."
- úterý 28. května 2002
