Děláte podobné vsuvky při každém koncertě?
Ne, ale myslím, že občas je třeba poskytnout informace, protože diváci často nevědí, co vlastně poslouchají. Zvuk historického lesního rohu jim dokonce může připadat komický. V Berlíně mám speciální koncertní řadu, v níž každý kus doprovázím výkladem – pokud možno vtipně. A když jsme před časem jezdili po Americe, obracel jsem se k divákům skoro při každém koncertě.
Jak by měla vypadat vkusná popularizace klasické hudby?
Myslím, že celý problém je složitější. Souvisí totiž s výchovou dětí. Dříve se všechny děti, nejenom ty z bohatých rodin, od pěti, šesti let se učily zpívat. A nejenom to. Múzická výchova, jak hudební, tak výtvarná, všude v Evropě zabírala polovina učebního plánu. Teprve se vzrůstajícím vlivem obchodu se hodina po hodině ztrácela, a dnes je toto vzdělávání nulové. A když se někdo hudbě začne učit hudbě ve dvanácti nebo v patnácti, už je pozdě. Dítě ji musí vstřebávat spolu s řečí.
Dokážeme si dnes představit, jak vypadal takový barokní posluchač a jak vnímal hudbu?
Jsem si jist, že tehdejší posluchači hudební řeči absolutně rozuměli. Zdůrazňuji, absolutně! Nejen vzdělaní, ale i obyčejní lidé rozuměli symbolice jednotlivých nástrojů. Musíme si uvědomit, že tehdy slyšeli pouze soudobou hudbu, a ta byla doslova součástí jejich duševního života. Neexistovala hudba starší pěti let! Ve Vídni se každou neděli ve čtyřiceti kostelích konaly mše, které navštěvovalo přinejmenším 95 procent obyvatelstva. Poslouchali nejenom liturgii, ale i sonáty, sólové skladby. Muselo to být fantastické publikum.
Vaše kořeny prý sahají do Čech?
Můj otec pocházel z Čech a celý život mluvil německy s českým akcentem. Po babičce jsem zase Maďar. Český duch mne ovšem obklopoval neustále. Když jsem jako mladík hrál na cello u Vídeňských symfoniků, seděl jsem vedle pana Kliky, kousek dál seděl pan Pospíchal, pan Šťastný, pan Hrůza, zkrátka sedmdesát procent orchestru tvořila česká jména. Když jsme s Rafaelem Kubelíkem a později i s Václavem Neumannem hráli Mou vlast, tak orchestr vždy plakal. Roku 1957 jsme poprvé jeli na Pražské jaro, a jakmile jsme přejeli hranice, najednou všichni začali mluvit česky. Zničehonic jsem se ocitl v českém orchestru!
Kdy provedete Mou vlast se svým souborem?
Budeme ji hrát na podzim ve Vídni. Zatím nejsem hotov s koncepcí, pořád ještě studuji dokumenty. Za dva týdny však budu dělat s Vídeňskými filharmoniky Dvořákovu Novosvětskou. Chtěl bych ji nově odkrývat tón po tónu.
Váš anglický kolega John Eliot Gardiner ve volném čase farmaří. Jak relaxujete vy?
Já jsem řezbář. Baví mě práce se dřevem, vyrábím i nábytek. Také duchovních zájmů mám spoustu. Poslední dobou mě například velmi zaujal život na dvoře císaře Rudolfa II. A tak studuji dostupné prameny o umělcích, alchymistech a astrolozích.
 Dirigent Nikolaus Harnoncourt |
 Dirigent Nikolaus Harnoncourt |
 Dirigent Nikolaus Harnoncourt |
 Dirigent Nikolaus Harnoncourt |
 Dirigent Nikolaus Harnoncourt |
 Dirigent Nikolaus Harnoncourt |
