Rebecca Bloomwoodová je dívka, která se ráda baví a doopravdy skvěle umí nakupovat. Jestli má někdo ve městě dokonalý přehled o tom, kde narazit na největší slevy na kozačky Gucci, je to právě Becky.
Novinářka, která je schopná kvůli jedné zelené šále vyprázdnit všech svých čtrnáct kreditních karet a zapomenout na exekutory za dveřmi.
Nákupy ale nejsou všechno. Rebecca totiž touží proniknout do redakce prestižního módního časopisu. Sní o tom v kanceláři „Zahrádkáře“, jen neví, jak to zařídit. Až jí jednoho dne pomůže náhoda - přes práci ve finančním magazínu téhož vydavatelství se dostane až na samý práh svého snu. Taková „Prada“ naruby.
Prada made in China
Ostatně touha vyrovnat se úspěšné komedii Davida Frankela Ďábel nosí Pradu je z „Shopaholiků“ cítit v každém záběru. Což je jejich hlavní problém. Snažit se konkurovat filmu, který se navzdory „lehkému“ žánru dočkal dokonce i nominací na Oscara, to prostě nemůže dopadnout dobře.
Výsledek se tak podobá kabátu, který Becky inspiruje k napsání prvního úspěšného sloupku a za který utratí majlant. Ten kabát totiž vypadá kašmírově, ale kašmírový není. Stačí se soustředit na cedulku pod klopami: 95% akryl, žádný kašmír. Velké nadýchané nic. Přesně takový je Báječný svět shopaholiků.
Před kamerou tak sice defilují propracované „trendy outfity“ - rozuměj hadry těch nejšílenějších stylů a barev, jež by si soudný člověk neoblékl, ale rád se jimi pokochá - nicméně náboj „Prady“ je ten tam. A orgastické prožívání nákupů, na kterých je hrdinka v podání Isly Fisherové závislá? Obhajoba „požitku z nákupů“ má v jejím diblíkovském provedení směšný přídech, Nikoli vtipný, směšný.
Abychom ale byli spravedliví: bezduchou přehlídkou svršků zase Báječný svět shopaholiků, natočený podle bestselleru Sophie Kinsellové, není.
Odmyslíme-li si morality na téma důvěra a skromnost (či v horším případě i pokus o náhled „fenoménu shopaholismu“), máme před sebou průměrnou komedii s nadprůměrně vtipnými momenty. A to v době „Rychlých, zběsilých a Nevěst“ není zas tak málo.