Jakubiskova příští soupeřka se představuje zatím nenápadně. Francouzská herečka a režisérka Julie Delpy, která příští rok ve filmu Hraběnka nabídne vlastní režijní i hereckou představu o Alžbětě Báthoryové, nyní přináší do českých kin - opět coby herečka i režisérka zároveň - úsměvnou romanci 2 dny v Paříži.
Živočichopis lásky
Ale přestože svého partnera Adama Goldberga kočírovala z dvojího postu, za kamerou i před ní, je to právě osobitý americký herec, kdo filmu jasně vévodí. Skoro by se chtělo říci, že první housle hraje Goldberg, druhé příjemně neturistická Paříž, pak dlouho nic - a teprve poté nastupuje Julie Delpy coby jeden z typických symbolů prazvláštního lidského druhu jménem Francouzi.
Od Američana v Paříži až po Francouzský polibek si romantické komedie rády pohrávají se vzájemnou odlišností obou národů na jiskřivém mileneckém vzorku - a 2 dny v Paříži nečiní výjimku. On je Američan, ona Francouzka; společně žijí v New Yorku, ale právě absolvují výlet do Evropy a z Itálie, kde jim to skřípalo, míří za lepší náladou do Paříže. Jenže tam stávkuje doprava, do bytu teče, rodiče hrdinky neumějí slovo anglicky a její bývalí milenci, vesměs pěstění salonní rádobyumělci, zavedou amerického hosta na tenkou půdu výbušné žárlivosti...
Trailer k filmu 2 dny v Paříži
Ne náhodou se často připomíná, že podobnou roli sehrála Julie Delpy v sérii dvou volně navazujících nezávislých filmů režiséra Richarda Linklatera Před úsvitem a Před soumrakem; tam byl jejím partnerem, též Američanem zamilovaným do Francouzky, Ethan Hawke.
Ve dvou dnech v Paříži sleduje herečka příbuzný vztah i situace vlastníma, zralejšíma očima. Režijně není tak rafinovaně osobitá jako Linklater a příběh téměř bez děje, jehož scénář si sama napsala, se podobá spíše lehkému letmému živočichopisu jedné lásky, nicméně pár prozívaných minut mu nemůže příliš uškodit, dokud je na scéně Goldberg.
Útočiště s hamburgrem
Pro filmaři už notně vyždímanou konfrontaci národních mentalit znamená herec doušek živé vody. Těžko si představit k romanticky přeslazenému městu nad Seinou vděčnější kontrast - zarytějšího bručouna, podezíravějšího hypochondra a otrávenějšího sarkastika - než Goldberga. V některých okamžicích se blíží Woodymu Allenovi, jindy, třeba když drsně podvede naivní krajany hledající Louvre s knihou Šifra mistra Leonarda v ruce, zase připomíná poťouchlého sobce Mr. Beana alias Rowana Atkinsona.
Ale na rozdíl od nich je Goldberg navíc „pěkný kus chlapa“, jak by si všimly všechny ženy světa s výjimkou Francouzek, které ve filmu dětinsky i přepjatě řeší hlavně problémy všehomíra. „Jsi jako veřejnoprávní televize,“ řekne hrdina snoubence, a hercův tón při podobných průpovídkách je na zabití. Zároveň uplatňuje přirozenou inteligenci a ve scénách sebezapření, ať z lásky či společenské zdvořilosti, nasbírá Goldberg divácký soucit pro dobrou půlku Spojených států.
Přitom mu scénář nepřichystal nijak zdrcující zážitky, spíše trapasy a lapálie cizince mezi domorodci. Má strach ze špíny, plísní a teroristů v metru; děsí ho kočky přecpané husí paštikou a erotické obrazy v tchánově galerii; sotva u rodinného oběda projde přísným literárním testem, aniž si spletl jména Rambo a Rimbaud, čeká ho přesně vystižený intelektuálský večírek, kde je ona ve svém živlu, kdežto on tiše trpí. A jen Goldberg umí vyslovit „francouzský básník?“ s tak kouzelným pohrdáním.
Delpy je dokonalá Pařížanka, elegantní, šarmantní, ležérní a nervní, ale jinak její hrdinka působí vybledle a bezkrevně; o prosvícení občasné nudy se stará vesměs její protihráč, třeba v etudě, kdy hledá útočiště s hamburgrem. Navenek zkoušejí 2 dny v Paříži napodobit Amélii z Montmartru včetně animovaných glos, ale na její snovou hravou pohádkovost prostě nemají. Vznikl film milý, duchaplný, v závěru zbytečně zvážnělý a v podstatě o ničem.
2 dny v Paříži
Francie, režie J. Delpy, hrají J. Delpy, A. Goldberg, D. Brühl, A. Jodorowsky, titulky, 96 min.
Hodnocení: 60 %
