Backstreet Boys poprvé v Česku oslnili. Chytlavým popem i vlastní karikaturou

Jejich tváře se v devadesátých letech usmívaly ze zdí pokojíčků většiny dospívajících dívek. Svými nasládlými melodiemi zahltili hudební éter. A nyní poprvé dorazili i k nám. Jedna z nejpopulárnějších chlapeckých kapel minulého desetiletí, Backstreet Boys, včera vystupovala v pražské O2 areně. A pobavila. Svým nadšením i vlastní sebedestrukcí.

Jekot, stejně intenzivní jako ten, na nějž si Brian Littrell, A. J. McLean, Nick Carter a Howie Dorough zvykli už před deseti lety, se ozval krátce po dvacáté hodině. Z projekčních ploch na halu, zaplněnou ze dvou třetin, vykoukly nadživotně velké obličeje čtveřice. Stylový začátek obstarala píseň Everybody. Ano, jak se v textu zpívá. Backstreet Boys jsou zpět.

Po skromném pódiu bez zbytečných cingrlátek se kvartet proháněl jen za doprovodu dýdžeje. To, v čem vynikal už na přelomu tisíciletí – společná choreografie – fungovalo i před pražským publikem. Do krokových variací se přirozeně přimotávaly i čtyři svůdné tanečnice oděné do kůže a latexu.

Z české premiéry Backstreet Boys

Že Backstreet Boys jsou skvěle promyšlený produkt populární hudby, prasklo v první sérii ploužáků. Zpěv v písni Quit Playin' Games (With My Heart) byl na čistou pětku, v následujícím As Long As You Love Me navíc legrační obcházení mikrofonu odhalilo, že Nick Carter už není vyzáblý kluk, ale chlap s poctivým zadkem.

Parodie

V některých momentech se ti čtyři dospěláci promění v karikatury šlapající zelí. A jinak poctivě cizelované charizma, podpořené vtipnými citacemi z filmů – včetně Matrixu – je rázem pryč.

Jana Záhorková, iDNES.cz

Komu se nezatemnil mozek z roztomilého testosteronu na pódiu, musel při dlouhých falešných tónech trpět jako zvíře. A nenapravily to ani mazlivé pohledy, které pánové posílali v zamilované She’s A Dream ke kotli.

Nicméně průzračně čirá popina zabírá a při The One vystřelí do vzduchu desítky rukou. Dívky i paní spokojeně cení zuby, opačné pohlaví se pohupuje. A že nové kousky z jinak spíše podprůměrné desky This Is Us netáhnou? Nevadí, dramaturgie pohotově zařadí absolutní jistotu v podobě skladby I Want It That Way.

Pravda je, že při koncertu Backstreet Boys se lidem vždy rozbuší srdce. Buď z výborně fungující komunikace na trase jeviště – hlediště a zpět, nebo smíchy. V některých momentech se totiž ti čtyři dospěláci promění v karikatury šlapající zelí. A jinak poctivě cizelované charizma, podpořené vtipnými citacemi z filmů – včetně Matrixu – je rázem pryč.

Nejen pro vánoční večírky

Co činí z vystoupení téhle americké čtveřice něco "většího než život", jak se zpívá v jejich perfektně zvládnuté písni Larger Than Life? Vlastně nic.

Z české premiéry Backstreet Boys

Takže: čtyřicet procent za každé "Backstreet" tělo a obličej, které si fanoušci přišli připomenout a vychutnat. A dalších deset procent za neuvěřitelně živelnou atmosféru při starších hitech a za fakt, že tahle dnes už jen čtveřice (v původní pětičlenné sestavě byl ještě Kevin Richardson) dala hudebnímu průmyslu několik jednoduchých a geniálně chytlavých popěvků, které fungují nejen po půlnoci na vánočních večírcích.

BACKSTREET BOYS
Praha, O2 arena, 30. listopadu 2009. Bez předskokana.
Hodnocení iDNES.cz: 50 %