Jedná se o společný projekt Magdaleny Kožené a německého souboru Musica Antiqua Köln, vedeného Reinhardem Goebelem.
Ten se širší veřejnosti představil soundtrackem k filmu Král tančí, k jeho posledním projektům však patří i dva disky nazvané Bachiana, na nichž shromáždil instrumentální skladby rodiny Bachů.
Nyní k nim tedy přibylo i vokální album, jímž se vine téma lásky, smrti a prolínání extáze erotické i duchovní.
Zajímavým objevem je již úvodní kompozice Johanna Christopha Bacha, bratrance Bachova otce, která dala název snímku: Lamento pro alt a smyčcový ansámbl.
Neobyčejně hluboká deklamativní skladba na texty starozákonních žalmů a žalozpěvů se vryje pod kůži. Z dvaceti dětí Johanna Sebastiana (ze dvou manželství) se ne všechny dožily dospělosti, nicméně někteří synové šli celkem úspěšně v otcových šlépějích.
Především Carl Philipp Emanuel Bach se stal váženou osobou. Jeho kantáta Selma zpracovává téma lásky k ženě a smrt tu spíše symbolizuje vrchol blaženosti, podobně jako v kantátě Američanka od Carlova bratra Johanna Christopha Friedricha, který volbou poněkud zavádějícího titulu chtěl vzdát hold americké nezávislosti.
Mezi rodinu Bachů se na desku vklínil Ital Francesco Bartolomeo Conti, byť ho s ní žádné pouto nesvazovalo. Jeho virtuózní kantáta Languet anima mea však Johanna Sebastiana zaujala natolik, že si ji opsal a osobně provedl v Köthenu, kde působil jako dvorní kapelník.
Kožená zprostředkovává všechny opusy se svou osvědčenou výrazovou proměnlivostí a živostí, která plně souzní s hrou ansámblu. Srovnání s jinými interpretacemi u takových kuriozit v podstatě neexistuje.
Máme ho však v případě známé kantáty Vergnügte Ruh, beliebte Seelenlust, jíž je na disku zastoupen Johann Sebastian (s jehož hudbou na sebe Kožená před několika lety poprvé výrazně upozornila v mezinárodním měřítku).
Je jednou z nejnádhernějších a nejemocionálnějších, jaké kdy Bach napsal. Prostupuje jí nekonečná touha po vnitřním míru a na nahrávkách existuje v kouzelně niterných a oduševnělých podáních.
Goebel s Koženou však obstojí s vlastním názorem: bolestné zahloubání u nich ustupuje do pozadí. Namísto tiché smířlivosti vyzařuje z hudby nervní a netrpělivé, ba téměř radostné očekávání věčného světla. Jako ostatně z celé nahrávky.
 Mezinárodně úspěšná mezzosopranistka Magdalena Kožená. |
