Z filmu Čas umírat | foto: AČFK

Babičky umějí nadávat, když nadejde čas umírat

  • 0
Stařena a pes: i takové hlavní hrdiny může mít celovečerní film, který se uchází o přízeň současného diváka. Ba co víc: pokud ten překoná nechuť sledovat něco, co by mohlo být "černobílé, pomalé a nehezké", může z kina odcházet překvapen, že vydržel až do konce.

Film polské režisérky Doroty Kędzierzawské, který upoutal už na letošním festivalu v Karlových Varech, nejvíc odrazuje názvem. Čas umírat zkrátka není zrovna titul, který by člověk pohroužený do listopadového splínu toužil vidět.

Jeho hrdinka, respektive představitelka hlavní role, třiadevadesátiletá herečka Danuta Szaflarska, má v sobě nicméně tolik života, že přebije i tíhu tématu pojednávajícím o posledních věcech člověka.

Trailer k filmu Čas umírat

Paní Anděla, zestárlá majitelka vily na předměstí, se už sice cítí být dlouhým životem unavena, ale stále ještě si zachovává soudnost a rozhodnost. A když ji lékař vyzve k odložení šatů, klidně mu odpoví rázným: "Polib si p...!"

Příběh ženy, která je pro rodinu zároveň přítěží i jediným zdrojem finančních prostředků, navíc v době vleklých majetkových sporů, důchodcovských vražd a potažmo i "eldéenkových" afér osloví diváka osobněji, než by si přál.

Syn, který se svou starou matkou nechce bydlet, vnučka, již víc než babička zajímá prsten, který by měla dostat, soused, jenž už se nemůže dočkat, až stará dáma natáhne bačkory: šťastnější z nás o podobných věcech pouze četli v novinách. I tak je ale lehce zamrazí. Minimalismus neznamená minimalistické emoce.