Dílo Boženy Němcové se na první scéně objevuje poprvé. S nápadem přišel režisér Jan Antonín Pitínský, jemuž je Božena Němcová zvláště drahá - před Babičkou připravil ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti dramatizaci tří spisovatelčiných příběhů.
"Babička je 'národní' téma a její autorka je nejvýznamnější českou spisovatelkou, výzvě jsme tedy neodolali," vysvětluje dramaturgyně Lenka Kolihová Havlíková. Dramaturgyně a režisér pak připravili dramatizaci, kterou napsali na motivy adaptace z roku 1895 od Růženy Pohorské, herečky menších rolí právě v Národním divadle.
"Původně jsme nezamýšleli vlastní adaptaci, říkali jsme si, že jich už bylo napsáno až moc. Díky tomu, že jsem je všechny poctivě přečetla, což nebyla snadná práce, jsme jednak objevili Růženu Pohorskou, jednak jsme zjistili, že přece jen naše doba přináší jiný pohled na některá témata. Pohorská nás zaujala jak milou starosvětskostí - oba máme slabost pro archaický jazyk, tak tím, že dramaticky velmi správně rozčlenila děj knihy do obrazů. Potom jsme už mluvili o tom, které motivy podle nás chybějí, nebo naopak p řebývají," říká Kolihová Havlíková.
Kniha o ženském údělu
Do popředí se dostalo ženské téma. Je tu Babička, která s mužem prošla evropská bojiště. Kristla, jejímuž milému hrozí vojna. Kněžnina schovanka Hortensie, nucená do manželství bez lásky. Bláznivá Viktorka, uhranutá černým myslivcem. A paní Prošková, matka Barunčina.
"Postavu Proškové jsme akcentovali poněkud víc, než bývá zvykem, protože téma ženy, jež neustále čeká na svého muže, je také svým způsobem tragické," konstatuje dramaturgyně a doplňuje: "Ženské postavy se stávají hybatelem děje, nebo obětí osudu, každá z nich představuje určitý typ. A život každé z nich je zásadně ovlivněný světem mužů, rozhodnutími a událostmi, které ženy ovlivnit nemohou, jen se s nimi mohou vyrovnat. Ať jde o odvody, lásku nebo o věčné čekání. Babička je tím, kdo harmonizuje život ve svém okolí."
Právě idyličnost života na Starém Bělidle však také popouzí. Filozof Václav Bělohradský nedávno Babičku označil za biedermeierovský kýč. "Obrazoborectví bývá velmi jednoduché a mýtus Babička je snadný terč," míní Kolihová Havlíková a dodává: "Navíc mýtus Babička je do značné míry daný mimoliterárním kontextem. Pokud se člověk soustředí na všechny dramatické události, které se skrývají pod zdánlivě klidným povrchem, vystoupí před ním postava Babičky v poněkud jiném světle. Je to žena plná energie, schopná prosazovat své názory a stát si za nimi. Tedy žádná selankovitá moudrost, ale úsilí o naplnění vlastního života a schopnost tuto těžkou zkušenost předávat dál. Proto Babičku hraje Vlasta Chramostová."
Viktorka jako zralá žena
Vlasta Chramostová má k Boženě Němcové osobní vazbu. Slavným představením jejího bytového divadla byla hra Františka Pavlíčka Dávno, dávno již tomu... zpráva o pohřbívání v Čechách, monodrama, v němž režimem proskribovaná herečka představovala životem zkoušenou spisovatelku. Překvapení přináší postava Viktorky, kterou hraje Johanna Tesařová.
"Interpretace Viktorky je převzata z dramatizace Pohorské, kde je líčena jako starší, asi padesátiletá. To vychází zřejmě ze skutečného příběhu Viktorky, která v Ratibořicích žila dlouhá léta. Nám to umožnilo vytvořit jistou paralelu mezi Viktorkou a postavou Kněžny - jedna své dítě zabila, druhá děti nemá."
"A také generačně strukturovat celé společenství v 'údolíčku': mladí milenci prožívají své trápení, dále vidíme střední generaci ve více či méně spokojených manželstvích, obklopenou dětmi, nad tím stojí Kněžna, Viktorka a Babička, jejichž milostné životy již skončily a jejichž příběhy mohou být ostatními postavami vnímány jako možné klíče k uchopení budoucnosti. A v neposlední řadě je touto interpretací Viktorky také doufám akcentován motiv války, který tak zasáhne hned tři generace žen - Babičku v jejím mladém věku, poté Viktorku a dnes ohrožuje Kristlu."
