Humor ho nepřešel ani během našeho rozhovoru. Když jsme skončili, byly dvě hodiny ráno. Na závěr Terry Jones připustil: „Takto pozdě jsem ještě nikdy rozhovor nedělal.“ V Česku byl hostem Letní filmové školy.
Jak vás v poslední době znají ve Velké Británii, jste spíše spisovatel, režisér, scenárista či herec?
Pokud mě někdo v Anglii zná, tak jako moderátora historických dokumentů, které v televizi prezentuji, popřípadě jako autora, ale vůbec ne jako režiséra.
Nespočet diváků se baví u vašich filmů, těch, co jste vytvořili se skupinou Monty Python, nebo vašich samostatných. Co dovede pobavit vás?
Rád jím, piji a bavím se s lidmi. Taky trošku čtu a velmi rád hraji ragby.
A u čeho jste se naposled zasmál?
Bylo to u filmu Ground Dog Day. Taky jsem nedávno četl jednu islandskou knihu. Přítel z Islandu mi tvrdil, že je hodně srandovní, ale na mě působila depresivně. Pak jsem si ji přečetl znovu a velice jsem se nasmál. Byla tak zábavná! Při prvním čtení jsem vnímal ty otřesné věci, takže jsem se pobavil až napodruhé.
Řadu lidí vaše filmy urazily, co vás dovede naštvat?
Ničí mě lidská blbost. A také lidé, kteří zavolají, říkají nesmysly a vůbec neposlouchají to, co říkáte vy. Tohle mě dost vytáčí.
V seriálu Monty Pythonův Létající cirkus i v dalších snímcích jste si často dělali legraci z vlády i královny. Jaká byla jejich reakce?
Nikdo z nich se na naše filmy nedíval. Alespoň o tom nevím. Ale napsal jsem knížku pohádek a ta se objevila na oficiálním seznamu knih, které si královna vezme na dovolenou.
Během let, kdy jste seriál dělali, v televizi nebyla žádná cenzura?
V té době byla BBC velmi hrdá na to, že nevykonává žádnou cenzuru. Neměli náš seriál rádi, ale nezastavili ho. S postupem času se do BBC infiltrovala cenzura. V první sérii se objevila scéna, kdy John Cleese jde na pohřeb a v pytli má svou maminku. A ti pohřebáci mu navrhnou, že by ji mohli sníst, a když budou mít špatné svědomí, vykopou hrob a vyhodí tam ten pytel. V televizi to sice jednou odvysílali, ale pak tento skeč už nikdy nepustili. Při první sérii nikdo nečetl scénáře, nikdo z televize nevěděl, co tam bude. Druhou sérii už chtěli vidět a při práci na třetí sérii už chtěli kontrolovat scénáře.
Těší vás zájem o skupinu Monty Python, nebo vás to už unavuje?
Je to krásné. Na Monty Pythonech je zajímavé to, že jejich obliba narůstá. Ve své době to bylo docela úspěšné, ale ne žádný zázrak.
V deníku The Guardian také publikujete otevřené dopisy adresované Tony Blairovi a Georgi Bushovi, ve kterých poukazujete na nesmyslnost jejich rozhodování. Co říkáte na Blairovu proamerickou politiku?
Je to velmi matoucí a ponižující, nechápu to. Celá věc s Irákem mě hodně rozzlobila. Bush už předem věděl, co chce - okupovat Irák. A to, že s ním do toho šel Blair, bylo velmi patetické. Jeho rozhodnutí znamenalo, že tisíce žen a dětí zemřou. Nedovedu si vůbec představit, že se Tony Blair může na sebe ráno podívat do zrcadla.
Letošní ročník Letní filmové školy je věnovaný pohádkám. Vy sám pohádky píšete. Jak jste se k tomu dostal?
Začal jsem, když mojí dceři bylo pět let. Čítal jsem jí pohádky. Jednou jsem jí četl Sněhurku, a když jsem se dostal ke konci, kdy její nevlastní matka má za trest obout žhavé papuče a tančit až do smrti, nechtěl jsem, aby moje dcera šla spát s představou, jak někdo takto trpí. Proto jsem zkusil napsat několik pohádek sám.
Režírujete, píšete scénáře, hrajete ve filmech, píšete pohádky, zajímáte se o středověk, co byste ještě chtěl zkusit?
Chtěl bych vyrábět pivo. Kdysi jsem dokonce založil pivovar, ale chtěl bych vyrábět tak dobré pivo, jako je české. Až mě přestane bavit psaní a natáčení, pořídím si zase pivovar.
Nejste v České republice poprvé. Co se podle vás změnilo?
