Produkce, aranžmá i většiny hudebních nástrojů se opět ujal Burianův syn Jiří (Republic of Two, Ghostmother, ex-Southpaw), který desku natočil ve svém Home studiu a o zvuk se postaral opět Ondřej Ježek.
Jan Burian ani v šedesáti letech nepřestává hledat nové výrazové prostředky a experimentovat. Nebrání se samplům, rozvazbeným kytarám a progresivní elektroniku syna Jiřího přirozeně využívá k co nejsugestivnějšímu sdělení obsahu svých písní.
"Snažil jsem se hudbu udělat velmi mladou. Nenajdete tady žádný folk, jazz nebo blues... Je to čistá elektronika, která se občas míchá s kytarovým zvukem. Bavilo mě používat různé dětské hračky, samply a perkuse. Táta mi nechal volnou ruku, tak jsem hodně experimentoval," říká Jiří Burian.
V textech se jan Burian tentokrát často vrací k tradiční vázané formě. Jeho příběhy jsou někdy brutálně upřímné, jindy absurdní, ale i hravé a něžné. "Smysl života v šedesáti, stárnutí, terorismus, syndrom vyhoření, lidská zabedněnost, láska, internet, smrt, tajemství, odpovědnost, osamělost, ostré lokty...," vymezuje tematiku textů jejich autor.
Album vychází na CD 20. března. Už o týden dřív, 14. března, bude k dispozici v elektronické formě na stránkách vydavatelství Indies MG. Burian pak 25. března oslaví za přítomnosti řady hostí šedesátiny koncertem v pražském Divadle Archa.
Jan Burian (1952) vydal řadu vlastních písňových alb např. Hodina duchů, Černý z nebe, Unavený válečník, Zrcadlo, Dívčí válka, Muži jsou křehcí, 12 druhů samoty. Podílel se i na kolektivních albech mj. For Semafor, Buď moje slunce a Vypadáte opravdu dobře.
Kromě spolupráce s Petrem Skoumalem, Jiřím Dědečekem a Janem Vodňanským, jejichž Večírky rozpadlých dvojic vyšly na stejnojmenném dvojalbu, vystupuje Jan Burian i s kapelou Republic of Two. Je také literárně činný, vydal několik básnických sbírek a cestopisů, zatím poslední je titul Nežádoucí návraty E. F. Buriana, monografie o jeho otci, slavném českém divadelníkovi a hudebníkovi.
