Aktuální pražská repríza však není pouhým opakováním. Minimálně proto, že výstavní prostory v Praze se od těch v Olomouci výrazně liší.
Z nadšení i pro peníze
Pod výstavou není podepsán jenom Teige, ale také Zbyněk Baladrán (1973), soudobý český umělec, v jehož díle rezonují právě avantgardní a modernistické postupy první poloviny minulého století. Baladrán uchopil přehlídku Teigových knižních úprav od 20. do 40. let čistě, přehledně a účelně.
Za pomoci bodů, linií a ploch, základních čísel a liter. Zatímco v Olomouci měl k dispozici dva sousedící, protáhlé a bíle vymalované sály a výstavu mohl stavět v jedné linii, v Praze dostal zešeřelý labyrint středověkého podzemí.
Cesta o patnácti zastaveních, kterou nabízí Dům U Zlatého prstenu, dává výstavě nečekaný rozměr. Teigovy radikálně novátorské práce ostře kontrastují s raně gotickými prostorami. Geometrická jednoduchost tu výhrůžně atakuje dávnou monumentalitu; avantgardní se tu ostře protíná s klasickým. A to není jediné napětí, které výstava Asymetrická harmonie nabízí.
Teige se jako typograf vyvíjel: od kuboexpresionistických počátků dospěl k poválečné syntéze surrealisticko-funkcionalistických východisek. A ne všechny své knižní práce dělal z nadšení a přesvědčení – některé také z finanční nutnosti.
A tak pražská expozice nabízí v jednom rámci úchvatná zpracování Seifertových, Nezvalových nebo Bieblových sbírek a vedle nich konvenční úpravy titulů jako Populární anatomie prasete, Isolace proti vlhku nebo Jabloňové podnože.
Od roku 1945 se Teige věnoval kolážím. Vytvořil jich na čtyři sta. Podobně jako grafických úprav knižních a časopiseckých titulů. Tu paralelu neuvádíme náhodou.
Celek Teigovy typografické práce má povahu právě takovou: jde o pestrou, sourodou i protikladnou, ale rozhodně výjimečnou koláž, která svědčí o ryzí múzičnosti svého autora. A které čas neubral nic na její síle.
KAREL TEIGE
Asymetrická harmonie
Dům U Zlatého prstenu, Praha. Do 1. listopadu.
HODNOCENÍ MF DNES 100 %
