Do češtiny je převedl Aškenazyho syn Jindřich Mann, vnuk spisovatele Heinricha Manna.
Čtyři poetické příběhy jsou určeny především menším čtenářům. Prostupují kontinenty a kulturami a v každé se nějak otiskly pocity, zvuky, legendy i typické postavy té které země.
Začíná to zpravidla už babičkami, od nichž Aškenazy odvíjí každou z pohádek: jednou vypráví zvědavým dětem ta černošská apodruhé normandská, za notného přihýbání z lahvinky cidru. Portugalsko je přítomno pomerančovníky, čarodějnicemi i pláží Algarve, Virginie plantážemi a otroky, Persie císařem a vezíry.
Aškenazy vychází z klasické pohádky, v níž to s těmi dobrými dopadne dobře. Zároveň si s ní však jazykově i tematicky pohrává, podmaňuje obrazností, jemným humorem a náladou.
A tak je tu namísto malé mořské víly zpívající pstruhosiréna, která touží nosit školní brašnu. Příběh navzdory sleďovým mrakům, sardinkové oblačnosti a krabí mlhovině pokračuje melancholicky teskně, jako by korespondoval s tichou nevyzpytatelností moře.
Naopak za rozvernou variaci legendy o Krabatovi lze považovat příběh z Persie, v němž čarodějův učeň nevydrží sedmiletou průpravu a spokojí se s jediným zvládnutým kouzlem – pro něj exotickým receptem na staročeskou cmundu, s níž pak oblažuje chudý lid.
Škoda jen, že se v souboru tak často vyskytuje motiv s nevyzraditelnou či ztracenou formulí. Asi nejvíce se tradičnímu rámci vymyká pohádka virginská, v níž ani tak nejde o příběh, jako spíš o radost z volnosti. Třeba podobnou lehkost zakusí i čtenáři.
