Rok trvalo, než opět začal cítit nohy i náznaky ztracené rovnováhy. Rozhodl se vrátit k divadlu. Inscenaci, která vznikla na základě této osudové příhody, představí francouzský soubor Les Colporteurs na festivalu Letní Letná. Hraje se ode dneška do 2. září.
Inscenaci Rigot symbolicky pojmenoval Drát pod sněhem. Chtěl tak vyjádřit, že vlastní umění provazochodectví je mu již zapovězeno, zapadáno sněhem. K cirkusovému umění se mohl vrátit jen jako režisér.
"Kdyby si Antoine mohl vybrat, byl by raději artistou. Zjistil však, že i režie je řemeslo, které trénováním cvičíte," říká Rigotova žena, herečka Agathe Olivierová. Sám Rigot do Prahy ze zdravotních důvodů přijet nemohl.
Pod kupolí stanu technici natáhli osm takřka neviditelných ocelových lanek o průměru dvanáct milimetrů. Na nich sedm ekvilibristů tančí, přeskakuje z lanka na lanko, skáče salta. A to v různých výškách: od sedmdesáti centimetrů do šesti metrů.
"V půl metru nad zemí si pochopitelně dovolíte odvážnější kousky než v pěti. Přesto pro strach není v této disciplíně místo. Kdybychom se báli, nikdy bychom se na provaz nepustili," konstatuje Olivierová. Nic na tom nezměnilo ani zranění jejího muže.
"Takové náhody se stávají. Stejně tak ho mohlo srazit auto," míní Olivierová. Při představení se nikdy nejistí, na trénincích jen při nejnebezpečnějších prvcích. "Základní dovedností provazochodce je schopnost koncentrace. Nejméně hodinu před představením se začínáme soustředit," vysvětluje artistka.
Neméně podstatná je důvěra v sebe i v partnery na laně. Chyba jednoho může znamenat pád všech. "Lana při pohybu vibrují. Jakmile vstoupíte na provaz, stává se vaší součástí, ožívá," říká Olivierová a dodává, že pro úspěch artisty je klíčové též publikum. "Předává nám totiž emoce, strach i úžas. Vzájemná výměna pocitů je to, co nám dává křídla."
