|
Kompletní rozhovor s Arnoštem Lustigem najdete ZDE. |
"Neptal bych se, kde jsou kořeny zla, ale kde jsou hranice spravedlnosti, které jednou přestupuje jedna strana a podruhé ta druhá. Moje osobní zkušenost sahá do roku 1942, kdy jsem překročil bránu prvního koncentračního tábora, kterou šest milionů Židů a šest milionů nežidů už nikdy neopustilo z té druhé strany," připomněl jednu ze svých životních zkušeností.
A dodává: "Kořeny zla tkví v nespravedlnosti, se kterou se arabské země dívají na Izrael jako na vetřelce, na cizorodé těleso, které mezi ně nepatří. Ve skutečnosti se arabské státy jako státy narodily v minulém století. Předtím to byly roztroušené arabské kmeny, které ještě neměly tušení o svém podzemním naftovém bohatsví. Nevěřte Arabům. Pokud jde o Izrael a Židy a židy, lžou. Můj život je pro ně bezcenný, stejně jako byl pro Hitlera."
Otázky se však točily i kolem dalších témat. Co Arnošt Lustig vzkázal čtenáři, který ho prosil o radu, jakou z jeho knih číst nejdříve? "S čistým svědomím doporučím nejdříve tři a potom jednu. Jsou to Noc a naděje, Démanty noci a Dita Saxová. Nejbližší skutečnosti je Tma nemá stín, někteří čtenáři mají rádi Modlitbu pro Kateřinu Horowitzovou a moje ze všech nejmilejší je knížka, kterou jsem napsal pro svoji dceru Evu, Nemilovaná," doplnil.
A kterého českého a světového autora čte sám Arnošt Lustig nejraději? "Hemingwaye, Faulknera, Vančuru, Josefa Konráda, Thomase Manna, radši přestanu, aby to nebyla dlouhá řada".
Nadchly ho také české filmy Musíme si pomáhat a Všichni moji blízcí. "V Čechách je spousta talentovaných lidí a rodí se tady báječní spisovatelé, báječní filmaři, báječní muzikanti, protože je to báječná země", vyznal se Arnošt Lustig.
A r n o š t L u s t i g
Významný český spisovatel Arnošt Lustig se narodil v roce 1926 v Praze. Vychodil obecnou a částečně měšťanskou školu, kterou však musel z rasových důvodů opustit. Poté se krátce učil krejčím a obuvníkem, přišla však druhá světová válka a on postupně prošel koncentračními tábory Terezín, Osvětim a Buchenwald. Na jaře roku 1945 uprchl z transportu smrti a ukrýval se až do revoluce v Praze.
Po osovobození studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd a začal se připravovat na dráhu novináře a reportéra. V roce 1948 byl vyslán do Izraele jako válečný zprvodaj v izraelsko-arabské válce. Po návratu působil jako publicista v Čs. rozhlase a v časopise Mladý svět, od roku 1960 jako scénárista ve státním filmu. Mezitím se začal prosazovat jako prozaik. Na konci 60. let byl nucen emigrovat - nejdříve žil v Izraeli, pak přesídlil do Spojených států, kde pracoval jako univerzitní profesor v oboru literatury a filmové scénáristiky.
Nyní žije střídavě v USA, kde přednáší na Americké univerzitě ve Washingtonu, a v České republice, kde učí na Literární akademii (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého). V polovině devadesátých let byl také šéfredaktorem české mutace časopisu Playboy.
Je ženatý, jeho manželka Věra Weislitzová je také spisovatelkou. Napsal několik desítek knih, mezi nimi například Noc a naděje, Démanty noci, Dita Saxová, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Colette, dívka z Antverp, Kamarádi, Tma nemá stín, Lea z Leewardenu a další.
Arnošt Lustig se v Praze nedávno zúčastnil konference o tvůrčím psaní, která byla první mezinárodní konferecí toho druhu v České republice. Současně je také prezidentem mezinárodního festivalu česko-německo-židovské kultury s názvem 9 bran aneb ČR - země otevřených bran, jehož třetí ročník proběhne v Praze ve dnech 27. června až 3. července. V rámci festivalu bude v evropské premiéře uveden také film Deník Anny Frankové, v němž hraje známý herec Ben Kingsley, a jehož část se loni na jaře natáčela v Praze.
 Arnošt Lustig při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES. |
 Arnošt Lustig při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES. |
 Arnošt Lustig při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES. |
 Arnošt Lustig při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES. |
