Toho si Britové cení. Konečně mají čerstvou kapelu, na kterou je zvědavá hlavní hudební velmoc, Amerika, která jim v 90. letech odzívala Oasis i Robbieho Williamse.
Arctic Monkeys, jimž pomohl k průlomu internet a kteří ovládli domácí žebříčky již s prvním albem Whatever People Say I Am, That’s What I’m Not, mají znovu našlápnuto. Jen v prvním týdnu prodali 228 tisíc kopií nového alba doma v Británii a zhruba 45 tisíc ve Spojených státech.
Přitom kapela soustředěná kolem zpěváka a textaře Alexe Turnera nenabízí vyloženě efektní, hitovou muziku. Z alba Favourite Worst Nightmare proudí bezprostřední rocková energie.
Posluchače přitáhne tak, že desku vnímá nejprve jako osvěžující celek či hudební proud, plný uvolněných i třeskutě vypjatých momentů. Melodie se spíš skrývají mezi nakažlivou rytmikou a vyprávěním nebo křikem kytar.
Zemitost, nápaditost a civilnost téhle muziky dávají tušit, že Arctic Monkeys věří hlavně svým instinktům a spontánnosti. Jako by své album natočili na jeden živý zátah. Hitem není vybraná skladba, ale rovnou celé sedmatřicetiminutové album.
Pokud se takováhle muzika dostane na samé čelo hitparád, lze Britům blahopřát k vytříbenému masovému vkusu. I když vyloženě nadčasovou, světobornou muziku Arctic Monkeys nehrají.
Kapela zní jako desítky jiných britských formací, ale je podporována velkým tlakem médií, hledajících nové hvězdy. Každopádně mezi umělé hudební produkty přinášejí Arctic Monkeys závany neokázalosti a člověčiny. Uvidíme, jestli to bude stačit na světovou kariéru.
ARCTIC MONKEYS - Favourite Worst Nightmare
EMI, délka CD 37:34
Hodnocení MF DNES: 70%
