Publikum bylo věkově i typologicky širokospektrální, ale prim hrál dlouhý vlas, černé sítě a zajímavé bylo i zjištění, že bunda křivák není ještě úplně de mode. Společenský sál Kongresového centra je jakýmsi přechodem mezi velkým klubem a halou, takže i navzory velké kapacitě dokáže divákům poskytnout dostatečnou intimitu.
Pořadatelé se i přes velkým zájem (koncert byl dlouho dopředu vyprodán) nesnažili napěchovat prostor na maximum, a tak se na sebe diváci nemuseli lepit a lapat po zbytcích čerstvého vzduchu.
Přesně v osm hodin nastoupila finská senzace Sturm Und Drang. Pět heavymetalistů ve věku patnáct a šestnáct let působí na pohled jako Tokio Hotel pro krutější děti, ale na ten minivěk jim to hraje a zpívá skvěle. V mezihrách hoši roztáčeli svá dlouhá hára jako ostřílení metaloví vlci a coververzí Fear Of The Dark od Iron Maiden si taky žádnou ostudu neuřízli.
Po půlhodinové pauze sál zalila tma a do mohutného vřískotu nakráčela krapet pokročilejší pětice, uvelebila se na trůnech s obřími opěradly ve tvaru violoncell s lebkou místo těla, a spustila Harmaggedeon. Jemné vybrnkávačky do ticha střídaly zběsilé hlukové plochy doplněné údery do dominantních bicích, evokující dramatický úprk před vlkodlakem za rozbouřené noci, kdy se vlasy jako na potvoru zamotávají do oživlých větví a světýlko je v nedohlednu.
Dobrý zvuk umožnil vychutnat si všechny finesy někdejších spolužáků z akademie, kteří na cello dovedou vystřihnout parádní "kytarové" sólo, zaštěkat jako pes nebo zařvat jako dravec, kterému pytlák právě vybírá vejce z hnízda. Hráči brzy začali od svých seslí neposedně vstávat, promenádovat se při sólech směrem k lidem, zvedat nástroje vysoko nad hlavu a opisovat divoké kružnice svými vlasovými porosty. Pokud došlo na prupovídky, obstarávali je velký blondýn Eicca Toppinen a do půli potetovaného těla svlečený Perttu Kivilaakso.
Jelikož Apocalyptica hraje převážně instrumentální skladby a na cesty si nezve vokalisty (na posledním albu si zahostovali třeba Till Lindemann z Rammstein nebo Cristina Scabbia z Lacuna Coil), jediným vodítkem obsahové náplně písní jsou jejich názvy a je tedy dovoleno pustit fantazii na špacír libovolným směrem - do bájí, válek, skal či vztahů. Každý máme své temné kouty, které Apocalyptica dokáže svými smyčci vymést do posledního smítka.
Při koncertní verzi novinky SOS vám melodie hrábne tak hluboko, že se změní v otvírák zatvrdlých bolestí a budík vzpomínek, které mají dávno spát. Kapela naštěstí nehraje jen romantické balady, ale i metalácké nářezy, které vám utrhnou hlavu, a když máte už už na krajíčku, dovolí vám dát se zpátky do pohody.
Při závěrečné metallikovské Enter Sandman si sál kromě potlesku, hrození a hvízdání mohl konečně i zazpívat “Exit light, enter night..“ a v přídavku pokračoval při Nothing Else Matters. Potřetí přišla Apocalyptica na pódium s romantickou tečkou Seemann, po níž už letěly paličky do lidí a přišel definitivní závěr večera, který fanouškům spolehlivě uvízne doživotně v paměti.
Apocalyptica
Kongresové centrum Praha, 5. listopadu 2007
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
