1. podzemní antikvariát

1. podzemní antikvariát | foto: 1. podzemní antikvariát

Kamenný antikvariát je stále kouzelné místo plné radosti. E-shop ho nenahradí

  • 12
Zná to každý knihomol. Tu nezaměnitelnou vůni starého papíru a tiskařské černi. To kouzlo prohrabování halabala vyskládaných knih. A tu radost, kterou způsobí nález hrabalovské "perličky na dně". Antikvariát.

Přitom by se v současné době mohlo zdát, že se stejně jako jiné komodity přesouvají i staré knihy a obchodování s nimi spíše do virtuálního světa internetu. Ano, do značné míry tomu tak opravdu je. Na druhou stranu jsou jaksi z povahy své profese antikváři spíše ctiteli klasických hodnot a v tomto smyslu nedávají dopustit na kamenné obchody. A zdá se, že je v tom jejich zákazníci samotné nenechají.

iDNES.cz oslovil s několika stejnými otázkami, které pokrývají nejen téma kamenný versus internetový obchod dva antikváře ze dvou velkých českých měst. Michal Hulla je majitelem 1. Podzemního antikvariátu v pražské Hybernské ulici. Ilona Rozehnalová provozuje antikvariát Fiducia v Nádražní ulici v Ostravě.

Antikvariát Fiducia

Jaký je ve vašem antikvariátu v současné době poměr prodaných knih v kamenném obchodě a přes internet? Kdy začal být webový prodej podstatnou složkou vašeho obchodování?
Michal Hulla: Jednodušší je druhá část otázky. Před deseti lety začal pomáhat, před pěti byl nutností a dnes možná i škodí.
Nemám přesný přehled o tržbách. Povězme 70 %. Jenže to může být naše specifikum, neboť jsme ve sklepě a nemáme výlohy. Tím pádem nás běžní chodci míjejí. Zákazníci přijdou, protože nás na internetu objevili. Kamenný krám je ale pro prodej důležitý. Hodně knih je totiž objednáno přes internet, ale zákazníci si je přicházejí vyzvednout osobně. Je to dáno naší polohou v centru a opravdový bibliofil chce knihu vidět, možná si o ní i popovídat. Další problém je poštovné a balné. Nemáme fabriku jako Amazon, kde lidé pracují jako stroje za minimální mzdu, ani obří obrat. Takže to něco stojí. U nás 120 korun. To už je částka, která internetový obchod trochu brzdí.
Když říkám, že před deseti lety web pomáhal, myslím zejména na stovky či tisíce lidí, kteří měli najednou možnost objednat knihu odkudkoli. Antikvariát se dá totiž s větším úspěchem provozovat jen ve větších městech. Jinde nechybí čtenáři, ale přísun nových knih. Najednou, na pár kliknutí, byl obchod přístupný každému. Prodávali se i polozapomenutí a regionální autoři, neboť takřka vše má svého čtenáře. A po knihách byl hlad. Časem došlo k určitému nasycení a začala narůstat konkurence. Dnes je antikvářský trh vysoce konkurenční prostředí, kde okamžité srovnání nabídky a cen nedává šance pro mnoho oddechu. Na internetu se v tuto chvíli nabízí přes 1,5 milionu antikvárních knih a k tomu samozřejmě knihy nové.
Ilona Rozehnalová: Kamenný obchod máme od roku 1998 a webový obchod od roku 2004. Od počátku si hlídáme, aby nabídka v kamenném obchodě byla jiná než na na webu. Trend kamenných antikvariátů, které se stávají výdejnou e-shopů, je mi cizí - mám ráda živé zákazníky, diskuse o knížkách, upravený antikvariát s vitrínkami na bibliofilské tisky. Počítač máme vzadu, aby návštěvníci kamenného obchodu nepřicházeli na místo, kde prodavač sedí za počítačem a málem ani nepozdraví, jak to už dneska můžeme vidět v některých obchodech.

Jak často aktualizujete webovou nabídku?
Michal Hulla: Aktualizujeme neustále, pondělí až pátek od 9 do 19 hodin. V ostatní čas automaticky, jak se odepisují objednané tituly.
Ilona Rozehnalová: Nabídku se snažíme aktualizovat denně.

Internetový obchod 1. podzemního antikvariátu

Internetový obchod antikvariátu Fiducia

Jsou knihy, které vůbec na internetu nenabízíte, nebo které naopak vůbec nenabízíte v kamenné prodejně?
Michal Hulla: Na internetu nenabízíme knihy levnější než 30 korun. V kamenném obchodě nezvládneme vystavit všechny knihy vzácné, bibliofilie a obecně knihy drahé či sběratelské, kde extrémně záleží na stavu. Bohužel i mnoho knih vydaných v posledních letech. Jsou drahé a občas zmizí z police bez registrace u pokladny. Nechci se nikoho dotknout, ale nejvíce se krade filozofie. Ve skladu jsou i méně žádané tituly například z literární historie, které ale chceme nabízet. Koupili jsme šedesát banánových krabic militárií, a to se do obchodu prostě nevejde... Náš obchod se mimo knih specializuje na českou moderní grafiku. Na netu máme pouze zlomek. Na rozdíl od knih se dají totiž položky málokdy znovu použít, umělecké tisky mají malý náklad a špatně se fotí.
Ilona Rozehnalová: V kamenném obchodě najdete knížky, které nemáme na webu a naopak. Podle mě je to zajímavé i pro zákazníky, kterým tím nebereme to, co mám sama nejvíc na antikvariátech ráda - dobrodružství hledání a nacházení. Pokaždé se od srdce zasměju při sledování Black Books a kultovní scénky se zákazníkem, který chce po majiteli antikvariátu, aby mu knížku našel na počítači. Ani my nemáme seznam všech knih na počítači - hledáme podle kategorií, stejně tak hledá a objevuje i náš zákazník. Oba máme tím pádem více podnětů, procvičujeme mozek a kocháme se prostorem a hřbety knih místo monotónního pohledu na obrazovku počítače.

Liší se nějak knihy, o které je zájem v kamenném obchodě a na webu?
Michal Hulla: Neliší. Snad až na kategorii, které říkáme „absurdity“. Sem řadíme různé pavědy, pafilozofie a návody na život. Je neuvěřitelné, kolik se toho v 21. století prodá. Už v bibli se píše „Běda falešným prorokům“. Ale lidská blbost je nekonečná... My však nechceme knihy cenzurovat, když to lidi chtějí (a zaplatí). Mezi zákazníky v kamenné prodejně jich ale mnoho není.
Ilona Rozehnalová: Na internetu nabízíme jiné věci než v kamenném obchodě, hlavně bibliofilie, starou techniku, staré knihy o místopise, lidovém umění, předválečné dobrodružné a dětské knížky a nejrůznější kuriozity, pro které nemáme v kamenném obchodě dostatek zájemců. V kamenném obchodě je naopak velký zájem o klasickou beletrii, učebnice, ezoteriku, filozofii, ale i v Ostravě se najde dost zájemců o sběratelské kousky, takže o ně zákazníky neochuzujeme a máme pro vzácnější knížky vyhrazené prosklené vitrínky.

1. podzemní antikvariát

Jak je to v současné době s výkupem ve vašem antikvariátu? Vykupujete kontinuálně nebo jen výjimečně? Jsou knihy, které neberete nikdy a které naopak vždy, i když je třeba máte na skladě?
Michal Hulla: Dobrou knihu koupíme vždy, neboť se vždy prodá. Knih, které nekupujeme nikdy, je víc, než které kupujeme. Je mnoho knih, které nebyly dobré nikdy, spousta které byly překonány a hodně zapomenutých. Bohužel, sem tam i nějaká, kterou neznáme. Nabídka je veliká, ale opravdu musíme přebírat. Považujeme se za odborníky a naši zákazníci se nemusejí na webu proklikávat veteší (i když to znamená pro každého něco jiného, viz absurdity). U výkupu celých knihoven si raději vybíráme. Je lepší dobře zaplatit pěkné knihy, než špatně všechno. Pokud je pěkná velká knihovna, odvezeme i zbytek, ale je to jen služba zákazníkovi a knize.
Ilona Rozehnalová: Vykupujeme každý den celoročně. Jelikož se snažíme udržet určitou kvalitu nabídky, nekupujeme všechno, ale vybíráme si. Atraktivnější tituly a ty, po kterých je poptávka, bereme i ve více kusech, samozřejmě jezdíme i na pozůstalosti. Asi jako každý antikvář, který rád čte, mám svoje srdcovky, které vykoupím vždycky, i když vím, že mi pak budou ležet - je mi jich prostě líto a když vím, že by skončily v popelnici... Takhle třeba pokaždé koupím Filozofa a ústřici od Thurbera nebo Tigridova Kapesního průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu. No, a potom přemlouvám lidi, aby si je koupili...

Kdo je typický zákazník vašeho antikvariátu? A liší se od sebe zákazníci kamenného a webového obchodu?
Michal Hulla: Někteří zákazníci jsou takřka naši přátelé. A nejde o peníze. U člověka, který miluje knihy nebo grafiku, je jedno zda je „internetový“ nebo „kamenný“. Je náš. Máme zákazníka ve Španělsku, který se zajímá o českou typografii a knižní úpravu. Nikdy u nás nebyl a neumí česky. Máme zákazníky, kteří chodí každý den a jiné, kteří mají naše stránky zapnuté neustále a vidí doslova každou knihu ihned, po umístění na web. Obecně vzato ale internet obchod odlidšťuje. Na antikvariátu je nejkrásnější, že se setkáváte s neuvěřitelnou škálou lidí od bezdomovců po špičky společnosti. Antikvář doporučí knihu, podebatuje o díle grafika, pomáhá budovat sbírky. Internet může pomoci, ale často je bez ducha. Uráží mě, když přijde zákazník a zastaví na posledním schodu, že má objednávku č. 40258, a nejde dál. Občas ani nepozdraví. Naše prodejna má atmosféru, na kterou jsme hrdí. V policích jsou krásné knihy a na stěnách grafiky, jaké uchovávají státní galerie ve světlotěsných zásuvkách. Ale tyto lidi to nezajímá, oni mají č. 40258. Spěchají. Samostatnou kapitolu pak tvoří „klikači“. Doma naklikají, ale nikdy nedojdou...
Ilona Rozehnalová: Do antikvariátu chodí různé typy lidí, mladí (o kterých se tvrdí, že nečtou, ale není to pravda), lidé, kteří se chodí do antikvariátu uklidnit a bloumají mezi regály, nadšenci, blouznivci... Antikvariát je specifické prostředí a internetový prodej je vedle toho hrozná nuda. Já bych kamenný obchod nikdy nevyměnila za internetový. Byly doby, kdy byl hrozný boom internetového prodeje a dost lidí najelo na tuhle vlnu a vzdali péči o kamenné obchody a své „živé“ zákazníky. Mně to nebylo nikdy blízké, internetový obchod dělám proto, že je to dobrý způsob, jak rozšířit své portfolio, vykupovat a prodávat i jiné typy knih, než o jaké je zájem v kamenném obchodě. Ale ten každodenní styk s lidmi, ten je radostný a inspirativní, člověk přečte na doporučení lidí knížky, které by jinak opominul, dívá se, jak zákazníci vyzrávají, jak se prohlubují jejich zájmy, sdílí s nimi radost z četby. To vám prostě internetový prodej nedá.

Majitelka ostravského antikvariátu Fiducia Ilona Rozehnalová.

Odrážejí se momentální čtenářské módy i do zájmu zákazníků vašeho antikvariátu?
Michal Hulla: Většinu našich zákazníků móda nezajímá. Jistě, pokud se objeví horká novinka je rychle pryč. To ale není typický případ. V antikvariátech se hledají zapomenuté poklady, knihy mládí či hezkých vzpomínek, sbírkové kusy. Školní a studijní četba. V poslední době pak vyprodané tituly. Dnes totiž vychází množství knih v miniaturních nákladech a zájemce se to často ani nedoví. Pak zbývá antikvariát a zde vynikající pomocník v podobě „hlídacího psa“ na netu (a pevné nervy a nenechat se vydírat cenou). Občas proběhne vlna zájmu, pokud jde například film podle knihy, nebo vznikne jiná publicita. To pak volají třeba tři lidi denně a touží po titulu, o kterém jsme neslyšeli, nebo jinak beznadějně leží.
Ilona Rozehnalová: Samozřejmě existují módní vlny jako ve všech oblastech podnikání - člověk je sleduje, pracuje s cenou, musí se pořád vzdělávat, to je na práci antikváře skvělé.

Je antikvariát lukrativní způsob podnikání?
Michal Hulla: Živí nás to a především baví. Máme rádi knihy a nenávidíme papírování. Mám čtyři zaměstnance. Každý měsíc se musí stát zázrak, nebo alespoň každý druhý měsíc velký zázrak. Člověk musí doufat. A pracovat. A běžet - pokud možno dvakrát tak rychle, než ostatní.
Ilona Rozehnalová: Je to především podnikání zajímavé a člověka stále inspiruje, nutí ho prohlubovat znalosti. Záleží také, co chcete od života, jak jste náročný na svůj standard a tak dále. Člověk může mít více e-shopů, mít spoustu skladů, poboček, anebo se může starat o jeden kamenný obchod a jeho zákazníky, to záleží na každém. Kamenný antikvariát je podle mě kouzelné místo, plné vzpomínek a osudů, smutku ze zániku, ale i radosti z bytí a dobrodružství objevování. Pro mě to není jen obchod, kde se kupuje a prodává.