Pokračuje tam, kde první část Agamemnón skončila. Z reproduktorů se ozve hlas Václava Mareše, v předchozím dílu představitele Agamemnóna, který krátce uvede diváky do situace. Jsme v osmém roce Aigisthovy vlády.
Do země se z vyhnanství vrací Orestés (Jan Bidlas), jeho sestra Élektra (Hana Vagnerová) prahne po pomstě za smrt jejich otce, kterého nechala zabít jejich matka Klytaiméstra (Alena Štréblová) a její milenec Agisthos (Hynek Chmelař). A Orestés pomstu vykoná, bez soucitu a otázek. Jednoduchý, rázný děj, žádné úvahy a odbočky.
Čisté a dietní, taková je – zcela záměrně – Svobodova inscenace. Děj se opět odehrává v dnešní době. Jeho rámem však tentokrát nejsou politické projevy a zákulisní machinace, ale západní konzum.
Scéna je stylizovanou jídelnou rychlého občerstvení. Z dotáček diváka co chvíli atakují záběry smažících se brambůrků, u zdí jsou umělohmotné stolky a židličky, uprostřed odpadkový koš.
Chór a Élektra jsou bezstarostní konzumenti odění do barevných kostýmků jako z amerických komedií pro teenagery. Příběh a tragédie však stále mají antický rozměr. Jen realita a skutečná krutost jsou jakoby schované kamsi "mimo obraz".
Zabití Klytaiméstry se odehrává na chodbě divadla a je videem přenášeno na jeviště. Škoda, že se souběžně otevřou i dveře sálu a divák může sledovat reálný děj.
Skryta a pouze zvuky z chodby doprovázena, působila by vražda asi hrozivěji. Neboť tak běžně vraždy v přímém přenosu sledujeme z obrazovek dnes a denně.
Když se pak na jevišti objeví zkrvavený Orestés, působí spíš jako namaskovaný filmový herec než vrah. Utře se do bílého ubrousku, chvíli trochu křičí a "blbne" a pak si dá další hamburger...
Tomáš Svoboda přesně vystihl dnešní infantilní, asepticky bezduchý, teenagerovský svět. Děti z tohoto prostředí nevědí, co je válka a skutečná bolest, nezajímá je nedávná minulost. Mají jen své modly, hity, omyly a trendy. Vražda je pro ně kliknutí myši na počítači a rodiče mimoni, kterým netřeba rozumět.
Formálně použil režisér prostředky moderního voicebandu. Chór složený ze strávníků fastfoodu právě touto metodou komentuje dění na jevišti, je rovnocenným partnerem hlavním postavám. Ty jsou stylizované do hollywoodských "stars".
Herci při jejich ztvárňování používají filmová klišé plná vášnivých a efektních gest. Orestés je bondovským tvrďákem. Élektra připomíná popovou hvězdičku, Klytaiméstra spolu s Aigisthem jsou zase figurky jakoby ze světa Matrixu či Mužů v černém.
V Rokoku opět vzniklo současné, společensky angažované dílo, jež posouvá české divadlo z apolitického okraje společnosti do jejího nejaktuálnějšího středu. Se všemi riziky i úskalími.
AISCHYLOS - Oresteia II/ Úlitba mrtvému
Překlad Petr Borkovec a Matyáš Havrda, režie Tomáš Svoboda. Délka 65 minut.
Hodnocení MF DNES: 
