RECENZE: Komiksový Ant-Man našel svého zachránce v mašince Tomášovi

První půlhodinu filmu vynechat a poslední si vychutnat spolu s dětmi. Tak zní návod pro návštěvníky kin, jež na premiéru láká komiksový hrdina Ant-Man.

Patří k zakládajícím členům Avengers, komiksové party superhrdinů značky Marvel zachraňující svět, a na rozdíl od pavoučích schopností Spider-Mana umí mravenčí muž Ant-Man zmenšovat své rozměry na úroveň hmyzu (i víc).

To jen pro pořádek; fanoušci znají celou historii Ant-Mana od roku 1962, kdy se poprvé zjevil v komiksovém sešitu, ostatní ji zjistí z otravného úvodu plného vysvětlivek, ve kterém ani 3D nemá nic na práci.

Pozdrav pro Avengers

V úvodu situovaném do roku 1989 je navíc Michael Douglas v roli strůjce zázračné látky uměle „omlazen“ do podoby digitálního manekýna a dabing mu škodí i poté, co může v současnosti vystupovat přirozeně. Než jeho vědec ve výslužbě probere možné vojenské zneužití objevu a získá pomocníka, který se po rozvodu a návratu z vězení plačtivě snaží přiblížit své dcerce, plýtvá Ant-Man slovy i výjevy, až se zasteskne po Vynálezu zkázy.

Ant-Man

65 %

USA, 2015, 117 min

režie: Peyton Reed

hrají: Paul Rudd, Michael Douglas, Evangeline Lilly, Michael Pena, Bobby Cannavale, Judy Greer

Kinobox: 77 %

IMDb: 7.3

Naštěstí s okamžikem, kdy si hrdina v podání Paula Rudda oblékne „zmenšovací“ úbor Ant-Mana a vejde do hmyzí říše, nastoupí nejen triková hravost: pidičlovíček ohrožený obyčejnou sprchou, gramofonovou deskou či vysavačem posouvá žánr k akční komedii. Částečně tomu napomáhají jednak drobné odkazy k Avengers – pokus o vpád do sídla Iron-Mana patří ke stylovým perličkám snímku, jednak partička spřátelených zlodějíčků, v níž slunečnou pohodu šíří především Michael Pena.

Obecně platí, že „mravenčí“ pasáže od výcviku přes plavbu na hmyzím koberci až k bondovsky propracovaným lupičským akcím dodávají snímku spád, vtip a křídla, zatímco čistě herecké situace se brodí v slzách, poučkách a traumatech minulosti včetně války v Afghánistánu. Ještěže jich na cestě do finále postupně ubývá, a třebaže pro ústřední střet dobra se zlem si tvůrci neodpustili ani tak otřepané klišé, jakým je dětské rukojmí, současně z něj vytěžili – vedle sponzorských výrobků – nejkouzelnějšího zachránce filmu vůbec.

Totiž mašinku Tomáše.

Skutečnost, že se klíčová bitva odehrává v pokojíku sladké holčičky, totiž umožnila zapojit do série gagů jeho zařízení včetně vláčku koulejícího očima. Princip celé podívané, tedy nekonečná proměna velkého v malé a naopak v rychlém sledu, tak dostává pohádkový nádech na pomezí Gulliverových cest a Toy Story – Příběhu hraček, který rozhodně oživuje plátno lépe než herci. Paul Rudd zůstal ve výrazové poloze svých chlapíků z romantických komedií a Evangeline Lilly zase v původní šarži modelky.

Pět procent z celkové známky tedy spadá na vrub dobré víře, že ve 2D s titulky přičaruje aspoň Douglasův hlas kus kouzla navíc. Ale zejména faktu, že na rozdíl od jiných komiksů o spasitelích všehomíra se Ant-Man nebojí nadsázky. Jistá dětinskost se totiž v daném žánru odpouští s daleko lehčím srdcem než smrtící vážnost.